Barry Brown

Barry Brown (19. dubna 1951 – 25. června 1978) byl americký herec, spisovatel a dramatik, který se proslavil především svými rolemi ve filmech 70. let. Narodil se jako Donald Barry Brown v San Jose v Kalifornii jako nejstarší dítě Donalda Bernarda Browna a Vivian Brown (rozené Agrillo). Počátky kariéry Barry Brown začal svou hereckou kariéru již v pěti letech a účastnil se mnoha televizních a živých vystoupení. Ve věku deseti let se objevil po boku Van Johnsona v divadelní produkci The Music Man. Jeho filmový debut přišel v roce 1970, kdy se ve svých 19 letech objevil ve snímku Halls of Anger, kde ztvárnil postavu studenta jménem Winger. Film režírovaný Paulem Bogartem se zabýval rasovými vztahy a integrací bílých studentů do převážně černošské školy. V tomto období byl Brown také nominován na cenu Emmy za ztvárnění problémového teenagera v televizním seriálu The Mod Squad. Průlomové role V roce 1972 následovala role ve filmu The Great Northfield Minnesota Raid režiséra Philipa Kaufmana, ale skutečný průlom v jeho kariéře přišel téhož roku s filmem Bad Company. V tomto kriticky oceňovaném westernu režiséra Roberta Bentona ztvárnil Brown postavu Drewa Dixona, mladíka z bohabojné rodiny, který se vyhýbá odvodu během americké občanské války a vydává se na západ. Ve filmu hrál po boku Jeffa Bridgese, který ztvárnil vůdce skupiny mladých psanců. Tato role Brownovi vynesla značnou pozornost a byla považována za jeho nejlepší herecký výkon. Daisy Miller a spolupráce s Peterem Bogdanovichem V roce 1974 přišla další významná role, když ho režisér Peter Bogdanovich obsadil do filmové adaptace novely Henryho Jamese Daisy Miller. Brown zde ztvárnil Fredericka Winterbourna, amerického expatriota žijícího v Evropě, který se zamiluje do titulní postavy hrané Cybill Shepherd. Bogdanovich o Brownovi později řekl, že byl "jediným americkým hercem, o kterém můžete věřit, že někdy četl knihu." Tato role dokonale vyhovovala Brownovu intelektuálnímu založení a jeho schopnosti ztvárnit postavy z historických období. Film byl natáčen v Římě a švýcarském Vevey, ale navzdory kvalitnímu zpracování nebyl komerčně úspěšný. Pozdější kariéra a zájmy Po filmu Daisy Miller se Brown soustředil především na televizní projekty. Objevil se v televizním filmu The Disappearance of Aimee (1976) o evangelistce Aimee Semple McPherson a v řadě televizních epizod včetně seriálů Rhoda a Police Woman. Na divadelních prknech účinkoval v inscenaci Long Day's Journey Into Night s Geraldine Fitzgerald. Jeho posledním filmem byl Piranha (1978) režiséra Joea Danteho, kde se objevil v menší roli policisty. S Dantem se znali již z dřívějška a oba přispívali články do filmových časopisů Castle of Frankenstein a Films in Review. Kromě herectví byl Brown také uznávaným znalcem filmové historie a herců. Přispíval do knihy Scream Queens: Heroines of the Horrors od Calvina Becka a Bhoba Stewarta, která byla vydána v roce 1978 a obsahovala biografické profily 29 hereček a režisérů fantasy filmů. Brown také pracoval na podobném, ale nikdy nepublikovaném přehledu Unsung Heroes of the Horrors, který se zabýval životy méně známých hollywoodských talentů. Byl známý svou sbírkou nekrologů zapomenutých herců z béčkových filmů. Osobní život a tragický konec Brownův osobní život byl poznamenán problémy. Jeho krátké manželství s Jennie Vlahos, uzavřené 4. března 1972, skončilo rozvodem již v květnu téhož roku. Navzdory svému talentu a inteligenci bojoval Brown s alkoholismem a depresemi. Dne 25. června 1978 spáchal sebevraždu ve svém bytě v Silver Lake v Los Angeles. Bylo mu pouhých 27 let. Jeho bratr, spisovatel James Brown, později ve své oceňované memoárové knize The Los Angeles Diaries (2003) vylíčil intimní portrét jejich dysfunkční rodiny, poznamenané zločinem, alkoholismem a drogovou závislostí. Tragický osud postihl i Barryho sestru Marilyn, která rovněž spáchala sebevraždu v roce 1998. Barry Brown zanechal za sebou filmové dědictví, které zahrnuje více než 30 filmových a televizních produkcí. Jeho inteligentní a citlivé herecké výkony, zejména ve filmech Bad Company a Daisy Miller, zůstávají svědectvím jeho nevyužitého potenciálu a talentu, který byl předčasně ukončen.