Bernard Šafařík

Bernard Šafařík, narozen 24. května 1948 v Kutné Hoře, je švýcarsko-český režisér a scenárista. Pochází z rodiny s aristokratickými kořeny - jeho matka Eliška, rozená Schebková, pocházela ze slavného šlechtického rodu stavitelů železnic. Otec Zdenko Šafařík Pštross před válkou pracoval jako exportní specialista Škodových závodů, po roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ, byl propuštěn a živil rodinu jako frézař v Motorletu. Mládí a emigrace Po základní škole nesměl z kádrových důvodů začít studovat na gymnáziu. V roce 1963 nastoupil jako učeň do smíchovského pivovaru, později se mu podařilo přihlásit na potravinářskou průmyslovku a přejít na gymnázium, kde v roce 1967 maturoval. Začal psát povídky, z nichž některé vysílal Československý rozhlas. Po maturitě v roce 1968 emigroval do Ženevy, odkud odjel studovat do Basileje na stipendium pro uprchlíky. Na tamní univerzitě studoval filosofii, dějiny a literaturu (1968 až 1976). Po srpnové okupaci Československa se zapojil do pomoci přicházejícím emigrantům. Přivydělával si jako učitel angličtiny, publicista a autor rozhlasových pořadů. Psal o tématech spjatých s východoevropskými kulturami a propagoval českou literaturu. Jako autodidakt se věnoval filmové tvorbě. Filmová kariéra ve Švýcarsku V letech 1975-1984 natočil na 120 dokumentárních filmů. Škála jejich námětů byla široká, od umění až po kulturně-politickou problematiku. V letech 1978-83 vytvořil na devadesát experimentálních krátkých filmů z oblasti moderního umění. Předělem mezi jeho dokumentární a hranou tvorbou se stal krátký, ale už hraný film Goethův deník (1982), věnovaný 150. výročí úmrtí klasika světové literatury. V celovečerním hraném filmu debutoval v roce 1983 jako režisér satirou ze života českých emigrantů ve Švýcarsku Psí dostihy (Hunderennen). Tento film pojednává s tragikomickou nadsázkou o životě českých emigrantů ve Švýcarsku. V hlavní roli excelují režisérův přítel Pavel Landovský a český emigrant žijící v Německu Josef Charvát. Film byl vyznamenán na mezinárodních festivalech v Mannheimu, Saabrückenu a Amiensu. Promítán byl na dalších festivalech v Torontu, Los Angeles, Montrealu, Káhiře, San Sebastianu, Strassbourgu, Solothurnu, Locarnu a jinde. Uváděn byl v kinech v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Kanadě. Vysílán byl televizemi ORF, DRS a 3 Sat. Oceněn byl Spolkovou prémií za kvalitu ve Švýcarsku v roce 1983. V Československu měl premiéru až v roce 1990. V letech 1985-86 realizoval dramatický milostný příběh Chladný ráj (Das kalte Paradies). Tento film vypráví příběh dvou uprchlíků - východoevropského Jana a Elby z Latinské Ameriky, kteří se poznají ve švýcarském azylovém domě a zamilují se do sebe. Spolu s mnoha dalšími žadateli o azyl z různých zemí čekají na uznání svých žádostí. Když je jejich žádost o azyl zamítnuta, pokusí se Jan a Elba, kteří se mezitím stali rodiči, neúspěšně uprchnout do Francie. Jan je deportován do své vlasti, zatímco Elba a jejich dítě se s pomocí sousedky ukrývají v horské chatě, dokud nejsou také vyhoštěni ze Švýcarska. Film získal festivalová vyznamenání v San Remu, Saabrückenu a Bruselu a byl promítán na festivalech v Montrealu, Londýně, Káhiře, Strassbourgu, Varšavě, Solothurnu, Locarnu, Norimberku, Tchajpeji, Lyonu a Kodani. V Německu byl vyhlášen filmem měsíce v únoru 1987. Vysílán byl mnoha televizními stanicemi včetně ARD, DRS, ORB, Arte, BR, HR a NDR. Byl zařazen do reprezentativního filmového výběru Pro Helvetia pro turné v zemích Latinské Ameriky, v Kanadě a ve Francii. Oceněn byl Spolkovou studijní prémií ve Švýcarsku v roce 1986. Návrat do České republiky a pozdější tvorba Vývoj událostí po 17. listopadu 1989 Šafaříka překvapil. Silvestra toho roku mohl zapovězený krajanský umělec usídlený v zahraničí prožít už v Praze. Kvůli tomu, že neměl jako emigrant „urovnány vztahy" se socialistickým státem, byl to pro něj první návrat do vlasti po dlouhých 22 letech. Na základě vlastního přesvědčení, že by měl pomoci s kulturní a společenskou obrodou vlasti, se Bernard Šafařík vrátil do českých zemí nastálo. V 90. letech se režisér opět převážně věnoval dokumentární filmové tvorbě, a to především v rámci TV cyklů společnosti Febio. V letech 1993-96 natočil dokumentární filmy v produkci FEBIO s.r.o. pro Českou televizi v cyklech GEN, například portrét hraběte Jindřicha Kolowrata, sedmadevadesátiletého nestora české šlechty (1993), a v cyklu GENUS portrét významného českého protestantského teologa Jana Milíče Lochmana, který se stal rektorem univerzity ve švýcarské Basileji (1995). Pro cyklus V.I.P. vytvořil dokument o životních osudech rodiny senátora Edvarda Outraty z doby, kdy byl předsedou Českého statistického úřadu, a o Vladimíru Budínském (1996). Pro cyklus OKO natočil dokument Exulanti (1995) o navrátivších se exulantech žijících v jednom panelovém domě na pražském Barrandově, o jejich odchodu a návratu, dále dokument Aristokraté (1994) o současném životě představitelů některých významných šlechtických rodů a Lichtenštejnové (1995) s exkluzivním rozhovorem s knížetem Hansem Adamem II. V roce 2000 natočil dokument Milionáři v náhradním ráji o osudu amerického manželského páru, který účast na špionáži přinutila strávit více než 30 let v československém socialistickém exilu. Ve stejném roce vytvořil díl Nezvaní hosté z řady Československo ve zvláštních službách o západních špionech ukrytých v ČSSR před vězněním, splácejících tuto službu jako agenti StB. Také natočil filmovou esej Český fenomén: Homo chatař o původu a tradicích chataření a o jeho vlivu na českou společnost i filmové umění. V roce 2001 připravil komponovaný večer Umění (žít) v exilu s filmem Psí dostihy a původními dokumenty o životě v exilu i o souběžné realitě v ČSSR, o návratu a o pocitech Švýcarek, přistěhovavších se do Česka po roce 1989. Ve stejném roce vytvořil esej Český fenomén: Homo chalupář o chalupářích jako lidech budujících idylický venkov minulých století v podobě, v jaké vlastně nikdy neexistoval. Bernard Šafařík je čestným občanem městské části Praha 5. Jeho tvorba se vyznačuje zájmem o témata emigrace, kulturní identity a společenských proměn. Jako jeden z mála českých filmařů má za sebou úspěšnou mezinárodní kariéru a jeho filmy získaly uznání na prestižních filmových festivalech po celém světě.