Paulus Manker

Paulus Manker, narozen 25. ledna 1958 ve Vídni, Rakousko, je rakouský herec, režisér, scenárista a autor. Patří mezi nejvýraznější a nejkontroverznější osobnosti německy mluvícího divadla a filmu. Rodinné zázemí a vzdělání Manker pochází z umělecké rodiny - je synem herečky Hilde Sochor a divadelního režiséra Gustava Mankera. Studoval herectví a režii na prestižní vídeňské Akademii Maxe Reinhardta, kde získal solidní základy pro svou budoucí mnohovrstevnatou kariéru. Počátky filmové kariéry Svůj filmový debut absolvoval v roce 1979 ve snímku Lemmings režiséra Michaela Hanekeho. Tato spolupráce odstartovala jeho dlouhodobý profesní vztah s Hanekem, který se stal jedním z nejvýznamnějších evropských režisérů. Následovaly filmy jako Exit – Don't Panic (1980), The Locked-Out (1982, podle románu Elfriede Jelinek) a The Power of Feelings (1983) režiséra Alexandra Klugeho. Režijní tvorba V roce 1985 Manker debutoval jako filmový režisér snímkem Schmutz (Špína), který měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes v sekci Quinzaine des Réalisateurs. Film získal několik ocenění na různých festivalech a byl dokonce adaptován do románové podoby spisovatelem Thorstenem Beckerem. Mezi jeho další významné režijní počiny patří Weiningers Nacht (Weiningerova poslední noc, 1990), dokumentární film Das Auge des Taifun (Oko tajfunu, 1992) a Der Kopf des Mohren (Maurova hlava, 1995), který byl natočen podle scénáře Michaela Hanekeho a byl uveden na filmovém festivalu v Cannes. Herecká kariéra ve filmu Jako herec se Manker prosadil v mnoha významných filmech. Svou hereckou kariéru rozvinul v různých filmech, včetně dokumentu Die Macht der Gefuehle (1983), Sternberg-Shooting Star (1988) a My 20th Century (1990) s Dorotou Segdou. Objevil se také ve filmu Weiningers Nacht (1991), kde ztvárnil hlavní roli a zároveň film režíroval. V 90. letech pokračoval v intenzivní filmové práci, objevil se ve filmech jako Hanna Monster, Liebling (1992), v komedii Der Sturzflieger (1995) s Götzem Georgem a v dramatické adaptaci Brother of Sleep (1996). Dále hrál v dramatu Code Unknown (2001) s Juliette Binoche, v komedii C(R)ook (2004) a v dramatu Slumming (2006). Jedním z jeho posledních filmů byl Jack (2015). Divadelní kariéra Manker se již během studií angažoval ve vídeňském Burgtheateru (1979), kde účinkoval v inscenaci Arthura Schnitzlera Komedie svádění se scénografií Hanse Holleina a kostýmy Karla Lagerfelda. Následně působil na Vídeňském festivalu (1980) a v divadlech ve Frankfurtu, Hamburku a Mnichově. V divadelní oblasti spolupracoval s významnými režiséry jako Luc Bondy, Christoph Schlingensief a opakovaně s Peterem Zadekem, pod jehož vedením ztvárnil role jako Bílý králík v Alence v říši divů (1996), Polonius v Hamletovi (2000) a další. V roce 2010 vystoupil na Salcburském festivalu jako Theseus v oceňované inscenaci Racinovy Faidry. Projekt Alma V roce 1996 vytvořil Manker společně s izraelským dramatikem Joshuou Sobolem svůj nejúspěšnější projekt: Alma – Widow of the four Arts, interaktivní drama o Almě Mahler-Werfel, v němž se více než 50 scén odehrává současně v různých místnostech secesního sanatoria Purkersdorf nedaleko Vídně. Toto interaktivní divadelní představení, které autor nazývá "polydrama", bylo iniciováno intendantem Klausem Bachlerem pro Vídeňské slavnosti a premiéru mělo v bývalém sanatoriu Purkersdorf v režii Pauluse Mankera. Atmosféra této secesní budovy a možnost pro diváky účastnit se v různých místnostech divadelní inscenace života Almy Mahler-Werfelové, jako by byli jejími současníky, zajistila tomuto "polydramu" v letech 1996 až 2011 více než 400 vyprodaných představení. Inscenace se stala kultovní; v roce 1999 ji Manker také zfilmoval. Představení bylo uvedeno v Jeruzalémě, Los Angeles, Benátkách, Lisabonu, Berlíně a Praze. Interaktivní divadelní kus žije mimo jiné z kouzla míst, kde je uváděn. "V tom představení je 15 herců a jedna hvězda, a tou je budova," říká režisér Paulus Manker. Spolupráce s Michaelem Hanekem Významnou kapitolou Mankerovy kariéry je jeho dlouhodobá spolupráce s režisérem Michaelem Hanekem. Manker hrál sebevražedného varhaníka ve filmu Josepha Vilsmaiera Brother of Sleep (1994), stejně jako v Hanekeho filmech The Castle (1998) a Code Unknown s Juliette Binoche (1999). Tato spolupráce podtrhuje Mankerovu schopnost pracovat s náročnými režiséry a v umělecky ambiciózních projektech. Ocenění a uznání V roce 2010 byl Manker oceněn prestižní cenou Nestroy Audience Award. Jeho filmy získaly řadu ocenění na mezinárodních festivalech, což potvrzuje jeho umělecký význam v evropském kontextu. Umělecký přínos Manker je považován za jednoho z nejvýraznějších německy mluvících herců, který polarizuje veřejné mínění jako málokdo jiný. Je vnímán jako "ohromující všestranný talent na rakouské kulturní scéně." Jeho práce jako režiséra, herce a tvůrce inovativních divadelních forem z něj činí jednu z nejvýraznějších osobností současného rakouského umění.