Georges Bernanos

Georges Bernanos se narodil 20. února 1888 v Paříži a byl francouzský spisovatel a scénárista. Zemřel 5. července 1948 v Paříži. Ačkoliv byl primárně známý jako romanopisec, jeho literární díla se stala základem pro několik významných filmových adaptací, které zásadně ovlivnily světovou kinematografii. Literární díla a jejich filmové adaptace Bernanos napsal dva nejznámější romány Sous le soleil de Satan (1926) a Journal d'un curé de campagne (1936), oba se točí kolem farního kněze, který bojuje proti zlu a zoufalství ve světě. První román, který byl adaptován pro film, byl Deník venkovského faráře, který režíroval Robert Bresson v roce 1951 s Claudem Laydu v hlavní roli. Film Diary of a Country Priest je věrnou adaptací Bernanosova románu, který získal Grand Prix du Roman, a vypráví příběh nemocného mladého katolického kněze, který byl přidělen do malé vesnice v severní Francii jako jeho první farnost. Román Mouchette byl adaptován do stejnojmenného filmu Robertem Bressonem v roce 1967. Film je založen na románu stejného jména od Georges Bernanos, přičemž Bresson vysvětlil svou volbu románu slovy: „Nenašel jsem v něm ani psychologii, ani analýzu. Podstata knihy se zdála použitelná". V roce 1967 Mouchette získala ocenění OCIC na filmovém festivalu v Cannes a Pasinetti Award na festivalu v Benátkách. Nejvýznamnější filmová adaptace Film Under the Sun of Satan z roku 1987 je založen na románu Sous le soleil de Satan od Georges Bernanos z roku 1926 a režíroval ho Maurice Pialat s Gérardem Depardieu a Sandrine Bonnaire v hlavních rolích. Film získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1987 a byl to první francouzský film, který získal toto ocenění za 21 let. Jednalo se o třetí adaptaci románu od Bernanos pro film, přičemž dvě předchozí adaptace, Diary of a Country Priest (1951) a Mouchette (1967), režíroval Robert Bresson. Scénáristická práce a divadelní adaptace V roce 1947 byl Bernanos najat, aby napsal dialogy pro filmový scénář prostřednictvím Raymonda-Léopolda Bruckbergera a scenáristy Philippa Agostiniho, založený na novele The Song at the Scaffold od německé spisovatelky Gertrud von Le Fort o popravě karmelitek z Compiègne v roce 1794. Scénář byl v té době považován za neuspokojivý, ale po Bernanosově smrti jeho literární správce Albert Béguin objevil rukopis a požádal baronku von Le Fort o povolení k publikaci, které udělila v lednu 1949. Béguin zvolil název Dialogues des Carmélites a dílo bylo publikováno v roce 1949. Film Dialogue with the Carmelites z roku 1960 režírovali Raymond Léopold Bruckberger a Philippe Agostini a je založen na hře od Georges Bernanos, která byla zase adaptována z novely The Song at the Scaffold od Gertrud von Le Fort. Skladatel Francis Poulenc adaptoval Bernanosovo dílo do opery stejného názvu, která byla poprvé uvedena v La Scale v Miláně v roce 1957. Bernanosova literární tvorba tak ovlivnila nejen kinematografii, ale i operní umění, což dokládá univerzální sílu jeho dramatických příběhů o víře, pochybnostech a lidském utrpení.