Florence d'Azémar

Florence d'Azémar je francouzská herečka, scenáristka, režisérka a producentka. Narodila se v 70. letech 20. století v jihozápadní Francii. Vzdělání a počátky kariéry Florence d'Azémar absolvovala prestižní hereckou školu Cours Florent v Paříži, kde studovala v tzv. "classe libre" (volné třídě) až do roku 1994. Po ukončení studia se začala věnovat divadelnímu herectví. Významnou příležitost dostala pod vedením renomovaného režiséra Rogera Planchona, který ji obsadil do inscenací Les Libertins a L'Avare (Lakomec). Její divadelní kariéra se dále rozvíjela, když v roce 1999 napsala a zároveň účinkovala v divadelní hře Les Marie-Marguerite, kterou uvedla společně s herečkou Nathalie Beyer. Televizní a filmová tvorba Kromě divadla se Florence d'Azémar prosadila i v televizním a filmovém průmyslu. V roce 2000 se objevila v krátkém filmu Mais où est donc passée ma vie? režiséra Jeana-Laurenta Chautemse. Její filmografie zahrnuje také snímky C'est bon du yaourt (2001), Mensonges et trahisons et plus si affinités (2003) a La Confiance règne (2003). Mezinárodní pozornost získala rolí Catherine v romantickém dramatu Bad Boy Street (2012) režiséra Todda Verowa. V tomto filmu ztvárnila nejlepší přítelkyni hlavního hrdiny Clauda (Yann de Monterno), kterému poskytuje emocionální podporu během jeho vztahu s mladým Američanem Bradem (Kevin Miranda). Kritici ocenili její výkon jako přirozený a autentický. Mezi její další významné filmové role patří účinkování v mezinárodně úspěšném filmu Russian Dolls (Les Poupées russes, 2005), který režíroval Cédric Klapisch. Tento snímek je druhým dílem trilogie, která začala filmem L'Auberge Espagnole (2002) a byla završena snímkem Chinese Puzzle (2013). V roce 2011 se Florence d'Azémar představila také jako režisérka krátkého filmu Ce matin-là, ke kterému napsala i scénář. Film vypráví příběh desetileté Julie, která je po vážné nehodě upoutána na nemocniční lůžko a uniká do světa fantazie. Televizní tvorba a aktivismus Od října 2004 působila Florence d'Azémar v televizní stanici Pink TV, kde moderovala pořad Le Débat. V rámci tohoto programu představovala různé LGBT organizace a informovala diváky o aktuálním dění. Na této pozici setrvala do září 2006, kdy ji nahradila Jeanne Broyon. Kromě umělecké činnosti je Florence d'Azémar známá také svým aktivismem v oblasti LGBT práv. V letech 2002-2003 zastávala funkci prezidentky organizace ARDHIS (Association pour la reconnaissance des personnes homosexuelles et transsexuelles à l'immigration et au séjour), která se zabývá právy homosexuálních a transsexuálních osob v oblasti imigrace a pobytu. Divadelní tvorba V roce 2005 napsala autobiografickou divadelní hru Confidences, která měla premiéru 19. ledna 2006 v pařížském divadle Théâtre Agitakt v režii Emmanuela de Sableta. Hra, ve které sama účinkovala společně se Stéphanem Douretem, vypráví příběh dvou přátel z dětství, kteří se vyrovnávají se svou homosexualitou. Inscenace byla později uvedena také v prestižním Théâtre des Mathurins v Paříži. Současná kariéra V roce 2015 se Florence d'Azémar stala vývojovou manažerkou ve společnosti Time Art, významné herecké agentuře vedené Elisabeth Tanner. Její úkolem bylo vyhledávat literární díla vhodná k adaptaci pro klienty agentury. Zároveň začala spolupracovat s produkční společností 984 Productions, kde iniciovala několik významných projektů, včetně adaptace knihy Vous n'aurez pas ma haine (Nevezmete si mou nenávist) Antoina Leirise a Noire od Tanii de Montaigne. Florence d'Azémar nadále působí jako scenáristka a producentka. V roce 2024 spolupracovala na dokumentu Marie Labory pro televizní kanál Histoire TV a v současnosti se věnuje vývoji nových obsahů ve spolupráci s dalšími scenáristy a autory.