Paul Muni

„Pozdrav mého malého kamaráda!“ Jen málokterý akční thriller je tak nabitý hláškami jako právě Zjizvená tvář (Scarface, 1987) s jedním z nejpamátnějších výkonů Al Pacina. Krvavá a vulgární jízda je zároveň obžalobou americké migrační politiky 80. let a s ní související neschopnosti autorit bojovat proti rozmáhajícímu se drogovému průmyslu. Jen nemnoho remaků v dějinách dokázalo tak smysluplně aktualizovat témata z předlohy a navíc vytvořit zcela svébytně zábavné dílo.

Žádný jiný žánr vyjma hororu a pornografie nečelil ve své historii natolik ostrému přístupu ze strany filmové cenzury. Gangsterské snímky dodnes fascinují pro své násilné vykreslení vzestupu a pádu shakespearovského (anti)hrdiny a diváci na velkém plátně milují světy organizovaného zločinu, oproštěné od tradičně vštěpovaných morálních zásad. A protože klasika bývá zpravidla nedostižná, pojďme se ohlédnout za deseti klasickými gangsterkami amerického původu, na které se po velkolepé revizi žánru v 70. letech v širším diváckém měřítku poněkud zapomíná.

Kdo by se mohl stát novým Tonym Montanou?

Na filmové předělávky se obvykle nadává kvůli jejich zbytečnosti a údajnému "špinění" původního díla. Občas se ale stane zázrak a remake se svému předobrazu nejen vyrovná, ale dokonce ho v něčem možná i předčí. Kterým filmům se něco tak mimořádného povedlo?