Karol Spišák

Karol Spišák (17. srpna 1941, Bratislava – 13. března 2007, Nitra) byl slovenský herec a režisér. Pocházel z dělnické rodiny a byl vychován v prostředí železnice. V šestnácti letech přišel o rodiče a staral se o něj starší bratr a rodina na Moravě. Herecká kariéra Přestože je Karol Spišák v dějinách slovenské kinematografie zapsán především jako divadelní režisér, jeho herecká kariéra byla rovněž významná. Pro herectví ho objevil režisér Dmitrij Plichta, který ho obsadil do role Maroše Pavča ve filmu Kdo jsi bez viny (1963). Mezi jeho nejvýznamnější herecké výkony patří role Wernera v televizním filmu Balada o sedmi oběšených (1968) režiséra Martina Hollého, adaptaci stejnojmenného románu ruského spisovatele Leonida Andrejeva. V tragikomedii Kosení Jestřabí louky (1981) režiséra Štefana Uhera ztvárnil postavu ušlápnutého Jana, jednoho ze tří synů starého rolníka Martina Hudce (Jozef Kroner). Objevil se také ve filmu Pavilón šelem (1982) režiséra Dušana Trančíka, kde hrál po boku Bekima Fehmiu, Marka Brodského a Hany Gregorové. V psychologickém dramatu Nylonový mesiac (1965) režiséra Eduarda Grečnera ztvárnil postavu architekta Andreje, který prožívá milostný příběh s krásnou Vandou na pozadí rušného života tehdejší Bratislavy. Ve filmu a televizi často ztvárňoval padouchy – teroristy, ale i elegány. Režisér Martin Huba ho obsadil do role Stalina v televizním filmu Hodina majstrov. Karol Spišák debutoval jako herec v roce 1963 ve filmu Kdo jsi bez viny. Hrál epizodní role v mnoha filmech, mezi které patří Případ pro obhajcu (1964), Kým sa skončí táto noc (1965), Šerif za mrežami (1965), A.C. Dupin zasahuje (1970), Pomocník (1981), Pavilón šeliem (1982) a Slané cukríky (1985). Svou poslední filmovou roli si zahrál ve filmu Juraje Nvoty Muzika (2008). Režijní tvorba Významná byla jeho režie historického filmu Adam Šangala (1972), který byl natočen podle románu Ladislava Nádaši-Jégého. Tento trojdílný televizní film byl promítán v mnoha zemích a získal si mezinárodní uznání. Kromě toho režíroval televizní filmy a inscenace jako Žoržík (1964), Pomsta starej dámy (1968), Demeterovci (1976) a V území nikoho (1980). Divadelní činnost Karol Spišák dlouhá léta působil v Divadle Andreje Bagára v Nitře a byl ředitelem Starého divadla v Nitře. Kromě domovské scény zanechal výrazné stopy i jako hostující režisér v Slovenském národním divadle v Bratislavě, například inscenací O myších a lidech, na bratislavské Nové scéně a v Košicích. V letech 1999-2004 uvedl čtyři inscenace i se zvolenskými činoherci a tři roky jeho inscenace otevíraly Zvolenské zámecké hry. Od roku 1968 působil jako režisér a později i umělecký šéf Divadla Andreje Bagára v Nitře. Jako první na Slovensku uvedl na divadelní scéně muzikál Na skle maľované. Hostoval na scénách SND a Nové scény v Bratislavě a Státního divadla v Košicích. Když Divadlo Andreje Bagára dostalo novou budovu, Spišák z divadla odešel, tři roky byl na volné noze a vrátil se jako ředitel do původní budovy, kde začalo hrát pro děti Loutkové, dnes Staré divadlo. Za ministra kultury Ivana Hudce měl problémy, byl sesazen a v roce 1997 se aktivně zapojil do stávky divadelníků. Po skončení éry Vladimíra Mečiara se do své funkce ve Starém divadle vrátil. Práci pro děti měl rád a vždy zdůrazňoval důležitou roli estetické výchovy mládeže. Karol Spišák byl ženatý, měl dva syny a jednu dceru. Jeho synové Michal a Ondrej Spišákovi jsou také divadelními režiséry. Velmi si oblíbil kraj kolem Banské Štiavnice, kde vlastnil ve vesničce Svätý Anton chalupu. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 13. března 2007. V roce 2016 bylo Staré divadlo v Nitře pojmenováno po tomto dlouholetém řediteli jako Staré divadlo Karola Spišáka.