Valerie Curtin

Valerie Curtin, narozená 31. března 1945 v Jackson Heights v New Yorku, je americká herečka a scenáristka. Jako dcera rozhlasového herce Josepha Curtina a sestřenice známé komičky a herečky Jane Curtin se vydala na dráhu v zábavním průmyslu, kde se prosadila jak před kamerou, tak za ní. Herecké začátky a průlomová role Valerie Curtin začínala v komediálních skupinách a divadelních produkcích v New Yorku, než se v roce 1971 přestěhovala do Los Angeles. Tam se stala členkou komediální skupiny The Committee. Její filmový debut přišel v roce 1974, kdy ztvárnila plačtivou a neurotickou servírku Veru Gorman v kriticky oceněném filmu Alice Doesn't Live Here Anymore režiséra Martina Scorseseho. V tomto snímku, který získal Oscara pro Ellen Burstyn za hlavní roli, vytvořila Curtin nezapomenutelnou vedlejší postavu, jež později v televizním seriálu Alice ztvárnila herečka Beth Howland. Filmový kritik Vincent Canby z The New York Times tehdy vyzdvihl její výkon jako "skvělý příspěvek v malé roli". Herecká kariéra Po úspěchu v Scorseseho filmu následovala řada dalších filmových rolí. Objevila se ve snímcích All the President's Men, Silver Streak a Silent Movie (všechny z roku 1976). V roce 1980 hrála ve filmu Why Would I Lie? a později se představila ve snímcích Maxie (1985) a v posledním filmu Johna Cassavetese, komedii Big Trouble (1986). Měla také malou, neuvedenou roli ve filmu Best Friends, k němuž sama napsala scénář. V březnu 1976 se objevila v pilotním dílu seriálu Three's Company, kde ztvárnila postavu Jenny, která se později stala Janet Wood v podání Joyce DeWitt. Během 70. let se Curtin objevovala jako host v různých televizních pořadech, jako byly Happy Days, Welcome Back, Kotter, Rhoda, The Rockford Files a Barney Miller. V březnu 1976 natočila ABC pilotní díl seriálu Three's Company, kde se objevila po boku Johna Rittera a Susanne Zenor. Curtin hrála postavu jménem Jenny, která se nakonec stala Janet Wood, kterou ztvárnila Joyce DeWitt. Televizní úspěchy V roce 1982 dostala Valerie Curtin roli Judy Bernly v televizním sitcomu 9 to 5, založeném na stejnojmenném filmu z roku 1980. Její postavu ve filmové verzi ztvárnila Jane Fonda. Po dvou sezónách byla Curtin ze seriálu vyřazena, když se novým výkonným producentem stal James Komack, který nahradil tým vedený Jane Fondou. Curtin se však vrátila pro syndikovanou verzi 9 to 5 (1986-1988), kde si zopakovala svou dřívější roli; nová verze byla úspěšná. V pozdějších letech se jako host objevila v seriálech jako Frasier, Party of Five, Becker, The District, Just Shoot Me a ER. Scenáristická dráha Valerie Curtin začala svou scenáristickou kariéru v 70. letech, kdy pracovala na epizodách televizního sitcomu The Mary Tyler Moore Show. Její největší úspěchy však přišly ve spolupráci s jejím tehdejším manželem Barrym Levinsonem, za něhož byla provdána v letech 1975-1982. Ačkoli byla vidět v mnoha vedlejších rolích, Valerie Curtin měla v Hollywoodu větší dopad jako scenáristka, často ve spolupráci s Barrym Levinsonem před, během a po jejich manželství. Dvojice získala nominaci na Oscara za film "...And Justice for All" (1979), ve kterém Al Pacino ztvárnil právníka bojujícího proti soudnímu systému v Marylandu. Jejich další společný film "Inside Moves" (1980) byl nekonvenčním snímkem o přeživším po pokusu o sebevraždu, který hledá sebeúctu. Později Curtin a Levinson společně napsali "Best Friends" (1982), částečně autobiografickou romantickou komedii, v níž Goldie Hawn a Burt Reynolds hráli scenáristické partnery, kteří se vezmou. (Curtin si v tomto filmu také zahrála roli Hawniny vdané přítelkyně s dítětem.) Spolu s Richardem Klanem napsali v roce 1984 remake filmu "Unfaithfully Yours", založeného na snímku Prestona Sturgese z roku 1948 o dirigentovi symfonického orchestru, který podezřívá svou ženu z nevěry. V roce 1992, deset let po jejich rozvodu, Curtin a Levinson opět spolupracovali na filmu "Toys", který Levinson také režíroval. Odkaz a význam Valerie Curtin představuje vzácný příklad všestranné filmové profesionálky, která se dokázala prosadit jak před kamerou, tak za ní. Její herecký talent jí umožnil vytvořit řadu nezapomenutelných vedlejších postav, zatímco její scenáristická práce jí přinesla uznání kritiky včetně nominace na Oscara. Spolupráce s Barrym Levinsonem patří k významným tvůrčím partnerstvím americké kinematografie 70. a 80. let. Její přínos pro film a televizi zůstává trvalým svědectvím o jejím talentu a všestrannosti.