Mae Questel

Mae Questel, 13. září 1908, Bronx, New York – 4. ledna 1998, Manhattan, herečka a dabérka Dětství a začátky kariéry Mae Questel, narozená jako Mae Kwestel v Bronxu ortodoxním židovským rodičům Simonu a Freidě Kwestelovým, projevovala umělecký talent již od útlého věku. Navzdory odporu rodiny, která ji dokonce přinutila opustit školu Theatre Guild, se v 17 letech zúčastnila talentové soutěže v divadle RKO Fordham Theatre v Bronxu. Vyhrála imitací tehdy populární zpěvačky Helen Kane, což jí otevřelo dveře do světa showbyznysu. Byla okamžitě podepsána agentem a začala vystupovat na varietních scénách jako imitátorka. Pod uměleckým jménem "Mae Questel – Personality Singer of Personality Songs" předváděla dokonalé imitace osobností jako Fanny Brice, Marlene Dietrich, Eddie Cantor, Mae West a Maurice Chevalier. Současně studovala drama na Kolumbijské univerzitě a byla členkou American Theatre Wing. Královna animovaného dabingu Zlomový okamžik v její kariéře přišel v roce 1931, kdy ji objevil animátor Max Fleischer, který hledal herečku pro namluvení postavy Betty Boop. Questel se svým charakteristickým "Boop-boop-a-doop" stylem, připomínajícím Helen Kane a zároveň evokujícím něco z nespoutaného kouzla filmové hvězdy Clary Bow, byla přesně tím, co Fleischer hledal. Ačkoli začínala jako jedna z několika hereček propůjčujících postavě hlas, brzy se stala exkluzivní hlasovou představitelkou Betty Boop. V letech 1931 až 1938 namluvila více než 80 animovaných krátkých filmů, což představuje nejdelší období pro jakoukoli herečku v této roli. Během 30. let vydala nahrávku "On the Good Ship Lollipop", která se prodala ve více než dvou milionech kopií. Olive Oyl a další postavy Od roku 1933 Questel také propůjčila svůj hlas postavě Olive Oyl v animovaných filmech Popeye od Maxe Fleischera. Svůj debut měla ve snímku I Eats Me Spinach a stala se stálým hlasem této postavy až do roku 1938, kdy si udělala přestávku kvůli založení rodiny. Údajně založila Olivin nosový vokální styl a výraz "Oh, dear!" na charakterové herečce ZaSu Pitts. Když se studio v roce 1944 reorganizovalo jako Famous Studios a vrátilo se do New Yorku, Questel se vrátila jako hlas Olive Oyl, v této roli zůstala až do roku 1962. Během druhé světové války dokonce několikrát zaskočila za Jacka Mercera jako hlas Popeye. Kromě svých charakteristických hlasů Olive Oyl a Betty Boop poskytla Questel také hlas postavě Little Audrey a v roce 1958 namluvila Wendy the Good Little Witch v divadelním krátkém filmu Casper Which is Witch. Filmová kariéra Vedle své práce v dabingu se Questel objevila i v řadě filmů. Hrála v krátkých filmech s Rudy Valleem jako Betty Boop ve snímku Musical Justice (1931) a jako zdravotní sestra v The Musical Doctor (1932). V roce 1961 byla vidět jako nevěsta středního věku v komedii Jerryho Lewise It's Only Money a ztvárnila roli paní Rubin ve filmové adaptaci A Majority of One (1961). V roce 1968 se objevila ve filmu Funny Girl jako jedna z přítelkyň matky Fanny Brice hrajících karty. V roce 1983 nazpívala píseň "Chameleon Days" pro soundtrack Woody Allenova filmu Zelig. Pozdní kariéra a významné role V roce 1988 se Questel vrátila k roli Betty Boop v cameo vystoupení ve filmu Who Framed Roger Rabbit. Její poslední dvě filmové role byly obzvláště památné. V roce 1989 ztvárnila "židovskou maminku z pekla" ve Woody Allenově segmentu "Oedipus Wrecks" filmu New York Stories, kde hrála matku, která zmizí při kouzelnickém vystoupení, aby se pak objevila jako obří postava na obloze nad Manhattanem, stále obtěžující svého syna. Téhož roku se objevila jako zapomětlivá teta Bethany v National Lampoon's Christmas Vacation, kde při vyzvání k modlitbě před večeří odrecitovala přísahu věrnosti americké vlajce. Televizní a rozhlasová práce Questel měla také bohatou kariéru v televizi a rozhlase. V roce 1973 účinkovala v krátkodobém televizním sitcomu ABC The Corner Bar. Největší viditelnosti však dosáhla v televizních reklamách, zejména jako "Aunt Bluebell" v reklamách na Scott Towels v letech 1971 až 1979. Objevovala se také v reklamách pro Playtex a Folger's Coffee. Účinkovala v panelových show a v denních mýdlových operách, včetně Somerset. Odkaz Mae Questel zemřela 4. ledna 1998 ve svém domě na Manhattanu ve věku 89 let po dlouhém boji s Alzheimerovou chorobou. Zanechala po sobě nesmírný odkaz v oblasti animovaného dabingu a filmového herectví. Její charakteristické hlasy Betty Boop a Olive Oyl zůstávají ikonickými postavami populární kultury a její pozdější filmové role, zejména v National Lampoon's Christmas Vacation a New York Stories, jsou dodnes připomínány a oceňovány filmovými fanoušky po celém světě.