Jarmila Urbánková

Jarmila Urbánková, rozená Slámová, 26. října 1892 Praha – 21. července 1979 Brno, česká herečka a pedagožka. Jarmila Urbánková získala herecké vzdělání u významné české herečky Otilie Sklenářové-Malé. Svou divadelní kariéru zahájila již v roce 1906 hostováním v pražském divadle Urania. Od roku 1907 působila v různých venkovských divadelních společnostech, nejprve u Josefa Faltyse a Jana Blažka, později v cestovních sdruženích pod vedením J. Frýdy, R. Morávka, V. J. Suka a K. Jičínského. Zásadní zlom v její kariéře nastal v roce 1915, kdy se stala členkou činohry Národního divadla v Brně (později Státního divadla v Brně), kde setrvala až do roku 1966, tedy více než padesát let. V prvních letech svého brněnského angažmá účinkovala především v konverzačních komediích a lehčích žánrech. Hrála například protagonistku v Sardouově Madame Sans-Gêne a hlavní ženskou postavu Dianu v komedii Překvapení z rozvodu (oboje 1919). Ve 20. letech se její herecký repertoár rozšířil na role temperamentních, rozmarných a eroticky přitažlivých žen. Vynikala také v postavách silných žen s tragickým osudem. Od druhé poloviny 40. let se zaměřila na úlohy starších žen, k nimž patřily typy drsné, tvrdé, suverénní a vládnoucí. Mezi její nejvýznamnější divadelní role patřily Vassa Železnovová ve stejnojmenné Gorkého hře (1946), Raněvská v Čechovově Višňovém sadu, Maryša a Lízalka v Maryše bratří Mrštíků, Hedda Gablerová v Ibsenově dramatu, Desdemona v Shakespearově Othellovi, Runa v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Klásková v Jiráskově Lucerně a Matka v Čapkově stejnojmenné hře. Nejraději spolupracovala s režisérem Antonínem Podhorským, v jehož režii vytvořila některé ze svých stěžejních rolí, jako Alžbětu Anglickou nebo Lízalku v Maryše. Filmová kariéra Jarmily Urbánkové nebyla tak rozsáhlá jako její divadelní působení, přesto se objevila v několika významných českých filmech. V roce 1923 ztvárnila roli rodiče v dětském filmu Pepánek Nezdar, který vypráví příběh chlapce z rodiny Bartošů, jenž svými nápady trápí své okolí, ale má dobré srdce. V roce 1937 si zahrála majitelku střelnice Paličkovou ve filmu Ztratila se Bílá paní, dobrodružném příběhu o partě vesnických kluků, kteří pátrají po ztraceném obrazu. Její nejvýznamnější filmovou rolí byla Rosa Terezie Lerchová, rozená Trauštynová z Heidelbergu, Březinova tchyně z prvního manželství, ve filmu Temno (1950), natočeném podle románu Aloise Jiráska. Tento barevný historický film zachycuje období protireformace v Čechách. Vedle herecké činnosti se Jarmila Urbánková věnovala také pedagogické práci na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Za svůj umělecký přínos získala řadu ocenění – v roce 1940 obdržela Národní cenu za umění herecké, v roce 1954 jí byl propůjčen titul Zasloužilá umělkyně, v roce 1959 získala Řád práce a v roce 1962 byla jmenována národní umělkyní. V Brně se provdala za herce Karla Urbánka, jejich dcera Miloslava Urbánková byla rovněž herečkou. Pro herecký projev Jarmily Urbánkové byl typický citový expresivní výraz, který uplatnila zejména v realistických rolích s tragickou silou.