Jaroslav Kocian

Jaroslav Kocian, narozen 22. února 1883 v Ústí nad Orlicí, zemřel 8. března 1950 v Praze, byl významný český houslový virtuos, hudební skladatel, pedagog a krátce také ředitel Pražské konzervatoře. Hudební začátky a vzdělání Jaroslav Kocian vyrůstal v hudebním prostředí a jeho mimořádný talent se projevil již v raném dětství. Svoje první housle dostal ve čtyřech letech. Když mu bylo čtyři a půl roku, poprvé veřejně vystoupil s houslemi na výroční schůzi hudebního spolku Cecilia v Ústí nad Orlicí. Zpaměti, s otcem, který hrál na kytaru, zahrál na housle 24 národních písní. Už v osmi letech komponoval drobné skladby. Na housle se učil nejprve u svého otce Julia Kociana a později u ústeckého učitele Josefa Zábrodského. Ve třinácti letech byl jako mimořádně talentovaný žák přijat na Pražskou konzervatoř do houslového oddělení pod vedením vynikajícího pedagoga Otakara Ševčíka. Skladbu studoval u Antonína Dvořáka. Absolvoval roku 1901; během tří dnů se představil v Rudolfinu s Paganiniho houslovým koncertem, jako dirigent se svou Romancí pro housle a orchestr a jako klavírista v Triu g moll pro housle, violoncello a klavír svého spolužáka Josefa Straky. Mezinárodní kariéra V roce 1901 dokončil studium a po řadě koncertů v Čechách získal pozornost vídeňského publika. Vídeň se také stala jeho branou do světa. Po absolutoriu koncertoval v různých evropských městech – v Londýně (mj. při korunovaci krále Eduarda), Vídni, na Riviéře. Na svoje první turné odjel do USA v roce 1902 se spolužákem z konzervatoře, pianistou Františkem Špindlerem (hrál mj. v New Yorku). Oba měli fenomenální paměť, na pětiměsíční turné, během kterého odehráli 58 koncertů, si nevzali žádné noty. Ve Spojených státech získal velkou přízeň a obdiv, zejména mezi krajany. Seznam Kocianových koncertů, které odehrál mezi lety 1901 a 1930, je rozsáhlý. Posluchači na téměř všech kontinentech slyšeli jeho technicky dokonalou a procítěnou hru, vždy s čistou intonací a výrazným tónem. V letech 1902─03 absolvoval první turné do New Yorku a po dalších městech Spojených států a Kanady. Do Ameriky se pak vrátil ještě čtyřikrát. V letech 1906─07 zde napsal většinu svých houslových skladeb, které mu vydalo nakladatelství Schirmer v New Yorku. Roku 1908 přijal místo profesora konzervatoře v Oděse. Zde také působil jako primárius v Oděském kvartetu (Jaroslav Kocian, František Stupka, Jan Permann, Ladislav Zelenka). Jako primárius působil také v Meklenburském kvartetu v Petrohradě. Jeho umění proniklo také do Asie, Afriky a Austrálie. Kocianův repertoár byl široký a stěžejními skladbami byly sólové sonáty Johanna Sebastiana Bacha, koncerty Pjotra Iljiče Čajkovského nebo Antonína Dvořáka, díla Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena a také dua Bedřicha Smetany. Filmová kariéra Jaroslav Kocian se zapsal do historie české kinematografie svým účinkováním v jednom z prvních českých zvukových filmů. Jeho jméno je bezprostředně spjato s prvním českým zvukovým filmem, natočeným v domácích ateliérech, Když struny lkají. Pro většinu tehdejších diváků byl zvukový film zjevením, ale záhy se stal pro mnohé náhradou za to, že nemohou přijít do divadla nebo na koncerty vynikajících osobností, jakou byl tehdy bezesporu Jaroslav Kocian. Hudba tedy nahrazovala zábavu. V tomto filmu z roku 1930 ztvárnil roli tuláka Marka, přičemž jeho herecký výkon byl kritiky hodnocen velmi pozitivně: "Nesporně nejvýše na herecké laťce stal nesporně svým výkonem Jaroslav Kocián, hlavně proto, že se nejméně snažil vypadat herecky." Ve filmu hraje tuláka Marka, který se živí hraním na housle. Jednoho večera hraje Marek v baru na housle a profesor Horský v něm pozná slavného virtuosa. Film končí tragicky, když se Slávka (hlavní ženská postava) v zoufalství nad bezvýchodností svého života ve své šatně otráví. Jeníček pláče nad mrtvou matkou a Markovy struny nad ní naposled zalkají. Film byl natáčený jako zvukový od samého počátku. Dojemný příběh o bývalém houslovém virtuosovi, ve kterém hrál i světoznámý houslista Jaroslav Kocian, se ale spíše než na mluvené slovo, soustředil na hudbu a ruchy. Bylo v tom jisté uspokojení, že český film "Když struny lkají" byl zakoupen též pro Německo a měl premiéru v samotném Berlíně. Při velké mezinárodní soutěži musel mít film určitou úroveň a kvalitu, aby prorazil. Pedagogická činnost a odkaz Koncertní kariéru ukončil definitivně v roce 1930 kvůli nervové chorobě a věnoval se již jen pedagogické činnosti a skládání hudby. Na Pražské konzervatoři vyučoval již od roku 1921. Nejprve jako asistent Otakara Ševčíka, od roku 1924 jako smluvní profesor. Řádným profesorem mistrovské školy se stal v roce 1929. V letech 1939–1940 byl jejím rektorem. Od roku 1922 Jaroslav Kocian pracoval na Pražské konzervatoři, nejprve jako mimořádný profesor, když zastupoval nemocného profesora Otakara Ševčíka, od roku 1930 do roku 1943, a poté jako profesor mistrovské školy. Během své pedagogické činnosti vychoval mnoho skvělých houslistů, například vynikajícího Václava Snítila a Josefa Suka. Kocian jako skladatel nekomponoval skladby pouze pro smyčce (Dumka, Serenáda, Humoreska), ale tvořil také skladby pro dechové nástroje (Pochod, Serenáda), vokální skladby (Slavnostní mše, Veni Sancte Spiritus), sborové skladby mužské (Jabloňka, Domove, Země jindy a nyní) a sborové ženské (Oklamaná, Hubičky, Ve starém parku). Objevují se i díla pedagogická (Úprava analytických studií Otakara Ševčíka k Dantovýcm capriciím op. 35). Kocian byl také úspěšný v organizační činnosti, kterou mohl projevit při různých kulturních akcích a oslavách svého rodného města. Zemřel po dlouhé nemoci 8. března 1950 v Praze a byl nejprve uložen do rodinné hrobky v Ústí nad Orlicí. Po čase byly jeho ostatky převezeny na čestné místo na vyšehradský Slavín. Na paměť Jaroslava Kociana se od roku 1959 v Ústí nad Orlicí každoročně koná mezinárodní houslová soutěž a festival.