Harry Baur

Harry Baur (12. dubna 1880, Paříž, Francie – 8. dubna 1943, Paříž, Francie) byl významný francouzský herec, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností francouzské kinematografie první poloviny 20. století. Raný život a začátky kariéry Narodil se jako Henri-Marie Baur v Paříži do rodiny alsaských katolíků. Jeho otec, majitel klenotnického obchodu, zemřel v roce 1890 poté, co byl jeho podnik zruinován krádeží. Matka ho umístila do katolické školy, odkud však utekl do Marseille. Původně chtěl být námořníkem, ale nakonec se rozhodl pro hereckou dráhu. Poté, co byl odmítnut pařížskou konzervatoří, bral soukromé lekce herectví a brzy začal vystupovat v divadelních produkcích v Marseille, což ho přivedlo k angažmá v Paříži, kde se rychle stal vyhledávaným divadelním hercem. Filmová kariéra Harry Baur se objevil přibližně v 80 filmech mezi lety 1909 a 1942. Jeho filmová kariéra začala v éře němého filmu, kde účinkoval v dílech jako Michel Carréův Shylock (1913), Abel Ganceův Strass et Compagnie (1915) a Léona Abramse La Voyante (1923), kde hrál po boku legendární Sarah Bernhardtové v jejím posledním filmu. Mezi lety 1924 a příchodem zvukového filmu se Baur věnoval především divadlu. K filmu se vrátil na konci 20. let na popud režiséra Juliena Duviviera, který ho přesvědčil, aby se vrátil na plátno v éře zvukového filmu. V roce 1931 slavil Baur triumf na jevišti svou interpretací role Césara v divadelní hře Marcela Pagnola "Fanny", kde nahradil slavného Raimua. Téhož roku byl uveden jeden z jeho prvních zvukových filmů, drama David Golder, režírované Julienem Duvivierem, který se stal Baurovým nejvýznamnějším režisérem během 30. let. Vrchol kariéry V následujícím desetiletí se Harry Baur stal jedním z předních francouzských filmových herců. K jeho nejpamátnějším rolím patří inspektor Maigret v Duvivierově La Tête d'un homme (1933), Jean Valjean v Les Misérables (1934) Raymonda Bernarda a Rasputin v La Tragédie impériale (1938) Marcela L'Herbiera. Kritika i diváci oceňovali jeho výkon v roli Jeana Valjeana v téměř pětihodinové adaptaci románu Victora Huga, která je dodnes považována za jednu z nejlepších filmových verzí tohoto díla. Další významný úspěch zaznamenal v roli Ludwiga van Beethovena v biografickém filmu Un grand amour de Beethoven (1936) režiséra Abela Gance. Díky své impozantní fyzické konstituci, výrazným rysům a bohatému, přesnému hlasu dokázal Baur vytvářet postavy s pozoruhodnou, často až děsivou hloubkou a intenzitou. Mezi jeho další úspěšné filmy patří Crime et châtiment (1935), Tarass Boulba (1936), Les hommes nouveaux (1936), Mollenard, Capitaine corsaire (1938) a Volpone (1941). Osobní život V roce 1910 se Baur oženil s herečkou Rose Cremer, známou jako Rose Grane, s níž měl tři děti. V roce 1931 Rose zemřela během cesty do Alžírska. Baur se poté oženil s Rikou Radifé, rovněž divadelní herečkou tureckého původu (její skutečné jméno bylo Rebecca Behar). Tragický konec V době nacistické okupace byl Baur falešně označen za Žida a svobodného zednáře kolaboranty a byl nucen pracovat pro německou filmovou společnost Continental. V roce 1942 odjel do Německa natáčet svůj poslední film Symphonie eines Lebens. Během natáčení byla jeho manželka zatčena gestapem a obviněna ze špionáže. Když se ji Baur snažil osvobodit, byl sám zatčen a mučen. Po čtyřech měsících byl propuštěn, viditelně oslaben svými zážitky v rukou gestapa. Zemřel v Paříži 8. dubna 1943, čtyři dny před svými 63. narozeninami, za záhadných okolností. Jeho pohřeb se stal příležitostí k obrovské veřejné demonstraci protiněmeckých nálad. Harry Baur je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských herců své doby, srovnatelného s velikány jako byli Raimu, Louis Jouvet a Jean Gabin. Jeho herecké umění ovlivnilo mnoho pozdějších herců, včetně amerického oscarového herce Roda Steigera, který ho označil za jednoho ze svých oblíbených herců, kteří měli zásadní vliv na jeho řemeslo a kariéru.