Zdeněk Kampf

Zdeněk Kampf, 20. září 1920, Jaroměřice nad Rokytnou – 12. ledna 1987, Brno, český herec. Divadelní kariéra Zdeněk Kampf absolvoval obor herectví na Státní konzervatoři v Brně v roce 1943. Již během studií vystupoval ve studentském uskupení Komorní hry pod pedagogickým vedením Rudolfa Waltra. Po dokončení studií nastoupil do svého prvního angažmá v Českém lidovém divadle v Brně (1943-1944), s výjimkou krátkého hostování v pražském Národním divadle v létě 1944. V letech 1945-1952 a 1954-1985 byl členem činohry Národního divadla v Brně (později Státního divadla), kde i po odchodu do penze v roce 1985 vystupoval nadále pohostinsky. V letech 1952-1954 působil v souboru dnešního Městského divadla Brno. Za více než čtyři desetiletí na brněnské scéně vytvořil Kampf řadu rolí, začínal hlavními úlohami mladých milovníků a hrdinů, později se jeho repertoár rozšířil o komediální i charakterní role. Z jeho významných divadelních rolí stojí za zmínku Puk ve Shakespearově Snu noci svatojánské (1944, 1957), Jan Skalník ve Šrámkově Létě, Student v Uličce odvahy, Šťastlivec v Ostrovského Lesu či vodník Michal v Jiráskově Lucerně. Filmová kariéra Filmová kariéra Zdeňka Kampfa byla ve srovnání s jeho divadelním působením skromnější, zahrnovala necelých patnáct hereckých příležitostí. Svůj filmový debut absolvoval krátce po druhé světové válce, kdy se v epizodní roli jednoho ze zbojníků objevil v komedii Pancho se žení (1946). Větší roli získal ve filmu Pan Habětín odchází (1949), kde ztvárnil Vladimíra, syna hlavních hrdinů. V 50. letech se představil jako Jiřík, syn Březiny z prvního manželství ve Steklého adaptaci Jiráskova románu Temno (1950) a jako student Tony Gerstner v životopisném snímku Václava Kršky Posel úsvitu (1950) o vynálezci Josefu Božkovi. S režisérem Václavem Krškou spolupracoval ještě na dvou koprodukčních československo-bulharských pohádkách Labakan a Legenda o lásce (obě 1956), kde ztvárnil role malíře Ešrefa a cizince. Normalizační období V 60. letech se Kampf ve filmu objevoval jen sporadicky, zahrál si příslušníka VB v Krškově Dívce se třemi velbloudy (1967) a starostu v pohádce Sedm havranů (1967) režiséra Vladimíra Čecha. Počátkem 70. let získal svou jedinou hlavní filmovou roli, když ztvárnil výzkumného pracovníka inženýra Jaroslava Krále v Machově dramatu Člověk není sám (1971). Tento psychologický příběh s výrazně zpolitizovaným podtextem zapadal do koncepce počátků normalizační kinematografie a již při premiéře narazil na nezájem diváků. V dalších filmech z tohoto období hrál menší role - tlumočníka Nergla v okupačním dramatu Klíč (1971), tlumočníka v dramatu Jaromila Jireše ...a pozdravuji vlaštovky (1972), kaplana Bedřicha v životopisném filmu Paleta lásky (1976) a učitele Vranku v komedii Náš dědek Josef (1976). Svou filmovou kariéru uzavřel rolí poslance v Jirešově Opeře ve vinici (1981). Televizní a rozhlasová tvorba Kromě divadla a filmu našel Zdeněk Kampf bohaté uplatnění také v brněnském studiu Československého rozhlasu a v televizních inscenacích. Účinkoval v televizních inscenacích jako Traktér u královny Pedauky (1967), Šťastný Jim (1969), Obchod bez řádů (1982) či Velká rána (1984). Objevil se také v seriálu Duhový luk (1972). Spolupracoval rovněž s dabingem. V osobním životě byl od roku 1953 ženatý s významnou brněnskou herečkou Vlastou Fialovou (1928-1998), s níž měl syna. Zdeněk Kampf zemřel 12. ledna 1987 v Brně ve věku nedožitých 67 let.