Libuše Rogozová

Libuše Rogozová, 24. září 1921, Lublaň, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců – 7. srpna 2016, Pompano Beach, Florida, USA, česká herečka. Libuše Rogozová se narodila v Lublani jako dcera významného chorvatského herce Zvonimira Rogoze, který byl v roce 1929 angažován do Národního divadla v Praze, kam se s ním přestěhovala i celá rodina. Díky otcově profesi se již od dětství pohybovala mezi hereckou elitou tehdejšího Československa a poznávala osobnosti jako byli Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek, František Smolík či Olga Scheinpflugová. Jejím hereckým idolem se stala Andula Sedláčková. Po absolvování gymnázia nastoupila v listopadu 1939 bez jakékoli předchozí herecké průpravy do Divadla Anduly Sedláčkové, kde debutovala 18. listopadu 1939 v roli Mely ve hře Morálka paní Dulské. V březnu 1940 přestoupila do Zemského divadla v Brně, kde působila až do uzavření divadla nacisty v září 1941. V Brně se seznámila s Danou Medřickou, se kterou většinou vystupovala v tandemu. Po návratu do Prahy příležitostně hostovala v Národním divadle v komponovaných pořadech až do konce druhé světové války. V letech 1942–44 se věnovala umělecké recitaci a později se stala členkou oblastního divadla v Českých Budějovicích (1945–46). Během své krátké, ale intenzivní herecké kariéry v Československu se Libuše Rogozová objevila v několika filmech. Debutovala v roce 1937 ve snímku Krb bez ohně režiséra Karla Špeliny. V roce 1939 hrála jednu ze septimánek v populárním filmu Cesta do hlubin študákovy duše Martina Friče, díky čemuž začala být známá širšímu publiku. Její role přišla symbolicky v den po nacistickém masakru studentů. Téhož roku se objevila také ve filmu Muž z neznáma, opět pod režijním vedením Martina Friče. Následoval snímek Čekanky (1940) režiséra Vladimíra Borského. Po válce se ještě objevila ve filmech Parohy (1947), který režírovali František Sádek a Alfréd Radok, a Tři kamarádi (1947) režiséra Václava Wassermana. Po komunistickém převratu v únoru 1948 emigrovala Libuše Rogozová se svým prvním manželem, advokátem Kopfsteinem, a tříletým synem Karlem přes Švýcarsko a Austrálii do Spojených států. Ve Washingtonu pracovala od konce 50. let až do 80. let jako hlasatelka československého vysílání Hlasu Ameriky, kde se této profesi věnovala celkem 24 let. Jejím druhým manželem se stal ředitel československé sekce Hlasu Ameriky Jan Kocourek, proto používala jméno Libuše Rogozová-Kocourková. Její poválečné osudy byly v Československu až do její smrti prakticky neznámé.