Otakar Dadák

Otakar Dadák (16. prosince 1918, Brodek u Prostějova – 8. dubna 1992, Brno) byl český filmový a divadelní herec. Pocházel z Brodku u Prostějova a svůj herecký talent rozvíjel studiem na Státní konzervatoři v Brně, kterou úspěšně dokončil v roce 1941. Jeho profesor Rudolf Walter, významný herec, režisér a pedagog, u něho vypěstoval vytříbený cit pro přesnost a sdělnost jevištního slova a smysl pro jazykovou kulturu, což se stalo charakteristickým rysem jeho pozdější herecké práce. Divadelní kariéra Po absolvování konzervatoře nastoupil Dadák krátké angažmá v brněnském Zemském divadle (1941), následně strávil válečná léta ve Východočeském divadle v Pardubicích (1941–1945). Po skončení druhé světové války se vrátil do Brna, kde působil pět sezón ve Svobodném divadle (dnešní Městské divadlo Brno). Tato scéna vznikla díky nadšení mladých divadelníků a její repertoár se zaměřoval především na osvědčené kusy českých autorů. Zde se Dadák stal hereckou oporou a rozvíjel své schopnosti jak ve hrách moderních, tak klasických, v postavách vážného i komediálního charakteru. Významná byla jeho role nadporučíka Lukáše v Klikově dramatizaci Osudů dobrého vojáka Švejka z roku 1946. V roce 1950 nastoupil do Státního divadla v Brně, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1979. Postupem let se vypracoval v přední osobnost brněnského divadelního herectví. Stěžejní pro jeho umělecký vývoj byla spolupráce s režisérem Milošem Hynštem, započatá koncem padesátých let. Mezi jeho nejvýznamnější role patřila titulní postava v Cyranovi z Bergeracu a role Marata v inscenaci Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata. Z dalších významných jevištních vystoupení stojí za zmínku role Dorna ve hře Racek od A. P. Čechova nebo Samotáře v inscenaci Mejdan na písku. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutoval Otakar Dadák koncem čtyřicátých let spolu s dalšími začínajícími brněnskými herci. Jeho první filmovou rolí byl dělník František Mokroš v budovatelském snímku Velká příležitost (1949). Následovalo několik dalších rolí ve filmech podobného žánru, z nichž vyniká jeho ztvárnění traktoristy Vaška v okupačním dramatu Mordová rokle (1951), kde hrál po boku Jiřího Vršťaly a Oty Sklenčky. V tomto filmu se příběh odehrává v české obci, jejíž obyvatelé mají být vystěhováni na příkaz nového majitele panství. Po delší odmlce se k filmové práci vrátil počátkem šedesátých let, kdy ztvárnil například roli řidiče v komedii U nás v Mechově (1960). V českém filmu hrál naposledy v roce 1974, kdy se objevil v nevelké roli řidiče Jana Víznera v Menzelově snímku Kdo hledá zlaté dno. Tento film, natáčený při výstavbě Vodní nádrže Dalešice, vypráví příběh mladého hodináře, který po vojně hledá své místo v životě na stavbě přehrady. Následně byl pro spolupráci před kamerou osloven dvěma významnými slovenskými režiséry. V roce 1975 hrál roli ředitele Straky ve filmu Horúčka režiséra Martina Hollého, psychologickém příběhu odehrávajícím se v letech 1968-69. O rok později se objevil ve filmu Keby som mal dievča (1976) režiséra Štefana Uhera, který je pokračováním snímku Keby som mal pušku a odehrává se v bouřlivém období vrcholícím únorem 1948. Televizní a rozhlasová tvorba Po roce 1976 se Dadákova práce před kamerou odehrávala již jen v televizi. Hrál v několika televizních inscenacích, televize také zaznamenala některá divadelní představení, v nichž účinkoval, například Racek (1976). Naposledy se před kamerou objevil v televizní inscenaci Pozvání na zámek (1989), která vznikla v brněnském studiu. Významnou součástí Dadákovy umělecké tvorby byla práce s hlasem. V brněnském studiu Československého rozhlasu se podílel na vzniku řady čtených dramatizací literárních předloh. V letech 1952–1957 četl komentáře ke třem desítkám dokumentárních krátkometrážních, instrukčních a školních filmů. Natáčel také na gramofonové desky a spolu s dalšími herci vystupoval v recitačních pásmech v Domě umění v Brně. Otakar Dadák zemřel v Brně 8. dubna 1992 ve věku 73 let. V jeho uměleckých stopách nyní úspěšně kráčí jeho vnuk Matěj Dadák (narozen 1975), který je rovněž hercem.