Marta Krásová

Marta Krásová (16. března 1901, Protivín – 20. února 1970, Vráž u Berouna) byla významná česká operní pěvkyně a herečka. Rodačka z jihočeského Protivína, kde její otec Hugo Krása působil jako sládek v místním pivovaru, vyrůstala v kulturně bohatém prostředí, které formovalo její umělecké sklony. Již od dětství projevovala Marta Krásová značný hudební talent a učila se hrát na housle a klavír. Když jí bylo dvanáct let, uslyšel ji zpívat houslový virtuos Otakar Ševčík a doporučil jí, aby se věnovala zpěvu. Po měšťanské škole odešla studovat na Učitelský ústav do Českých Budějovic, kde původně chtěla být učitelkou. Na cestě k pěvecké kariéře jí pomohlo, když ji v roce 1917 při návštěvě u babičky v Horažďovicích slyšela zpívat sólistka Opery Národního divadla Olga Valoušková-Borová, která rozpoznala její talent a doporučila jí studium u Růženy Maturové, významné sólistky Národního divadla. Později si své pěvecké vzdělání prohlubovala u pedagogů Carla Emmericha a Apolla Granforteho. První velké angažmá získala v roce 1922 v Bratislavě, kde ji angažoval šéf nově vzniklé bratislavské opery Milan Zuna. Tam si poprvé zahrála a zazpívala mnohé role, které ji později proslavily, jako například Azucena ve Verdiho Trubadúru, Amneris v Aidě či Ulrika v Maškarním plese a titulní role v Carmen. V roce 1924 se zúčastnila zájezdu do Barcelony a Madridu s inscenacemi Smetanovy Prodané nevěsty a Dvořákovy Rusalky. Marta Krásová vyrůstala v hudebním prostředí, původně studovala na učitelském ústavu v Českých Budějovicích, poté studovala hru na housle, vzápětí se ale začala věnovat zpěvu. V letech 1922-1928 byla členkou opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde zpívala sopránové role. S příchodem do pražského Národního divadla (1928-1966) však začala inklinovat k postavám mezzosopránovým s rozsahem až k altu. Velký hlasový fond s mimořádnou silou a temnou barvou spolu s nezpochybnitelným talentem a pracovitostí dal Krásové příležitost uplatnit se ve velkých úlohách světového operního repertoáru, vynikla i v českých dílech. V Prodané nevěstě byla nejprve představitelkou Ludmily, poté skoro výhradní představitelkou Háty. Celkem v "Prodance" účinkovala v osmi různých inscenacích. V Rusalce to bylo jenom o jednu inscenaci méně, přičemž v Ostrčilově nastudování z roku 1923 vystřídala vedle Ježibaby i Cizí kněžnu. Ve Smetanových operách byla v několika inscenacích po sobě výtečnou Radmilou v Libuši, Martinkou v Hubičce a především Pannou Rózou v Tajemství. Zahrála a zazpívala si i Záviše z Falkenštejna v Čertově stěně. Filmová kariéra Filmografie Marty Krásové není nijak početná, její doménou byl především operní zpěv. Z toho také logicky vyplývá její první role Háty ve filmovém přepisu opery Prodaná nevěsta (1933), její zpěv pak zazněl v melodramatu Děti velké lásky (1936). Až po mnoha letech pak Martu Krásovou oslovili mladí režiséři začínající generace a angažovali ji do menších rolí ve filmech Hotel pro cizince (1966), Muž, který stoupl v ceně (1967) nebo Případ pro začínajícího kata (1969). Její poslední filmovou rolí byla postava Kláry, profesorovy ženy, ve filmu Velká neznámá (1970). Film Prodaná nevěsta z roku 1933 nebyl klasickým filmovým přepisem, ale dokumentárním záznamem divadelního představení. O režii se podělili Jaroslav Kvapil, jenž se staral o jevištní ztvárnění, a za filmaře Svatopluk Innemann. Kamera nehnutě stojí na jednom místě a v dlouhých nehybných záběrech pozoruje zpívající postavy. Přestože snímek vyvolal rozpaky a jeho statičnost vadí i dnes, má nepominutelný význam v tom, že přibližuje operní inscenaci v podobě tehdy obvyklé. Dokládá pěvecké výkony umělců, které z dnešních diváků mohl na vlastní oči spatřit málokdo. V absurdní komedii Muž, který stoupl v ceně (1967) se objevila po boku Jozefa Kronera, který ztvárnil nešikovného a ušlápnutého pracovníka v ničírně poškozených a neplatných bankovek. Jeho postava se domnívá, že díky obrazu na svých zádech přijde k velkému jmění, avšak opak je pravdou. Nastává totiž série absurdních a bizarních situací, neboť grafiku na jeho části těla si přivlastnila galerie a nebohý pan Benda je od té doby označován jako obraz a je s ním jednáno nikoli jako s lidskou bytostí, nýbrž s předmětem. Marta Krásová sbírala vavříny i v zahraničí - vystupovala v Bruselu, Berlíně, Edinburgu. S Václavem Talichem vystupovala v Amsterodamu, se Zdeňkem Chalabalou v Benátkách. Diváci ji dále obdivovali v Paříži, Kodani, Krakově, Vídni, Hamburku, Drážďanech a dalších městech. Krásová také velmi ráda interpretovala písňovou tvorbu Gustava Mahlera, písně Dvořáka, Nováka, Foerstra a Ostrčila. Život Marty Krásové skončil bohužel smutně. Po ukončení kariéry žila se svou maminkou ve Vráži u Berouna v malé vilce. Dne 20. února 1970 svět náhle navždy opustila jedna z největších osobností Opery Národního divadla, paní Marta Krásová. Bylo jí devětašedesát let.