Vilma Jamnická

Vilma Jamnická, rozená Vilma Březinová, 13. listopadu 1906, Barchov u Nového Bydžova, Rakousko-Uhersko – 12. srpna 2008, Bratislava, Slovensko, byla slovenská herečka, spisovatelka a astroložka. Dětství a vzdělání Vilma Jamnická se narodila v českém Barchově u Nového Bydžova, ale dětství a dospívání prožila v rakouském Linzi. Později se s rodinou přestěhovala do Bratislavy. V roce 1925 jako devatenáctiletá začala studovat medicínu na bratislavské Univerzitě Jana Amose Komenského, ale po roce studia ji vyměnila za herectví. V roce 1929 absolvovala studium herectví na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě. Divadelní kariéra Ihned po ukončení studia v roce 1929 nastoupila do Slovenského národního divadla (SND) v Bratislavě, kde zůstala po celou svou profesionální kariéru až do odchodu do důchodu v roce 1969. Patřila do generace umělců, kteří ve 30. letech minulého století pomáhali rozvíjet základy SND. Její talent v začátcích umělecké kariéry pomáhal rozvíjet Janko Borodáč. Na jevišti SND ztvárnila množství různorodých postav. Nejprve to byly menší role naivek, ale velmi ráda vzpomínala na svou první velkou roli slepého děvčátka Berty v Dickensově Cvrčkovi u krbu, jejíž premiéra byla 29. prosince 1929. K vrcholům jejího herectví se zařadily lyrické postavy v převážně veršovaných dramatech jako Silvia ve Hře lásky a náhody, Berta z Brünecku ve Schillerově tragédii Vilém Tell, Hraběnka Anna v Tanci nad pláčem nebo Katrena v inscenaci Jak se vám líbí. V realistickém pojetí vytvořila výrazné kreace matek, stařen, čarodějnic a cikánek. Filmová kariéra Před filmovou kamerou se Vilma Jamnická jako herečka postavila až ve svých téměř 50 letech v drobné roli v dramatu Drevená dedina (1954). Další roli jí nabídl režisér Lettrich ve válečném filmu V hodine dvanástej (1958), ale i zde se jen mihla. Větší herecká příležitost na ni čekala až s rolí slepé babičky v životopisném velkofilmu Jánošík (1962-1963). K jejím významnějším filmovým rolím patří Marina v tragikomedii Keby som mal pušku (1971), Deminová v komedii Páni sa zabávajú (1971) a Križanová v dramatu Kto odchádza v daždi (1974). V 70. a 80. letech se objevila v řadě dalších filmů, například Biela stužka v tvojich vlasoch (1977), Postav dom, zasaď strom (1979) a Fontána pre Zuzanu (1985), kde ztvárnila postavu Cilky. Po revoluci se vzhledem k jejímu vysokému věku objevovala především v rolích babiček a starých žen. Zahrála si v Jakubiskových filmech Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992) a Nejasná zpráva o konci světa (1997). Účinkovala také v několika televizních seriálech, včetně historického projektu Vojna volov a slovenské verze populární Ordinácie v ružovej záhrade. Osobní život a další aktivity Vilma Jamnická byla manželkou herce a divadelního režiséra Jána Jamnického, významné režisérské osobnosti slovenského divadla. Jejich vztah byl podle jejích vlastních slov komplikovaný, ale přesto k němu chovala hluboký cit, což později popsala ve svých knihách. Po odchodu do důchodu se začala intenzivně věnovat astrologii a duchovním vědám. Stala se uznávanou astroložkou a spisovatelkou. Mezi její publikace patří kniha vzpomínek Letá a zimy s Jánom Jamnickým (1985), Sny a videnia (2001), Astrologické aspekty aneb Umíš číst ve hvězdách? (2002), a ve spolupráci s Marikou Studeničovou napsala knihy Elixír môjho života (2005) a Muž môjho života (2007). Vilma Jamnická se dožila úctyhodných 101 let a až do vysokého věku si zachovala duševní svěžest. Zemřela 12. srpna 2008 v Bratislavě jako jedna z nejstarších aktivních hereček a uznávaná osobnost slovenské kultury.