Clarence Muse

Clarence Edouard Muse, narozen 14. října 1889 v Baltimore, Maryland, USA, zemřel 13. října 1979 v Perris, Kalifornie, byl americký herec, scenárista, režisér, zpěvák a skladatel. Patří mezi průkopníky afroamerických umělců v Hollywoodu a během své padesátileté kariéry se objevil ve více než 150 filmech. Vzdělání a začátky kariéry Jako syn Alexandra a Mary Museových získal Clarence vzdělání na Dickinson School of Law v Carlisle v Pensylvánii, kde v roce 1908 studoval mezinárodní právo. Studium však opustil, protože se domníval, že jako Afroameričan by v právnické profesi nemohl uspět. Později, v roce 1978, mu tato škola udělila čestný doktorát práv. Ve 20. letech působil v New Yorku během tzv. Harlemské renesance, kde spolupracoval se dvěma významnými divadelními soubory - Lincoln Players a Lafayette Players. Pod vedením producenta Roberta Levyho se podílel na produkcích, které pomáhaly afroamerickým hercům získat uznání a respekt. Průlom v Hollywoodu Po přestěhování do Hollywoodu se Muse v roce 1929 objevil ve filmu Hearts in Dixie, který je považován za první celovečerní zvukový film s kompletně afroamerickým obsazením. Muse se tak stal prvním Afroameričanem, který se objevil v hlavní roli ve filmu velkého studia. Tato role mu otevřela dveře do filmového průmyslu, kde následně pracoval dalších pět desetiletí. Filmová kariéra Přestože byl Muse často obsazován do stereotypních rolí sluhů, portýrů, komorníků a šoférů, jak to bylo v té době pro afroamerické herce běžné, dokázal těmto postavám vdechnout důstojnost a hloubku. Mezi jeho významné filmy patří Shadow of a Doubt (1943), kde spolupracoval s režisérem Alfredem Hitchcockem, a Double Indemnity (1944), klasický film noir režiséra Billyho Wildera. V roce 1939 se Muse společně s básníkem Langstonem Hughesem stal prvním afroamerickým scenáristou s kreditem u studiového filmu Way Down South. Ve filmu Broken Strings (1940) ztvárnil koncertního houslistu, který nesouhlasí s touhou svého syna hrát "swing". Tento film také spoluprodukoval a spoluvytvářel, což ukazuje jeho snahu pracovat mimo omezující hollywoodský systém. Hudební a divadelní tvorba Muse byl také talentovaným hudebníkem a skladatelem. V roce 1931 napsal společně s Leonem a Otisem Renéovými píseň "When It's Sleepy Time Down South", která se později stala signaturní skladbou Louise Armstronga. V roce 1943 se stal prvním afroamerickým režisérem na Broadwayi s inscenací Run Little Chillun. Pozdější kariéra V 50. letech účinkoval v televizním seriálu Casablanca, kde hrál pianistu Sama, roli, o kterou se ucházel i v původním filmu. V 70. letech se objevil v několika významných filmech, včetně Buck and the Preacher (1972) s Sidneym Poitierem a Harrym Belafontem, kde ztvárnil váženého staršího člena karavany směřující do nového území, který dokázal předpovídat budoucnost. Dále hrál ve filmech The World's Greatest Athlete (1973) a Car Wash (1976). Poslední role a odkaz Jeho poslední filmovou rolí byla postava prodavače ovoce a zeleniny jménem Snoe ve filmu The Black Stallion (1979), který byl uveden do kin čtyři dny po jeho smrti. Ve filmu pronáší památnou větu k hlavnímu hrdinovi o divokém koni: "Cítím, že bys měl nechat toho koně zůstat divokým, Alecu. Je to jeho duše." V roce 1973 byl Muse uveden do Síně slávy černošských filmařů (Black Filmmakers Hall of Fame) jako uznání jeho průkopnického přínosu pro filmový průmysl. Během své kariéry byl také aktivním zastáncem lepšího a spravedlivějšího zacházení s afroamerickými umělci v Hollywoodu. V roce 1932 napsal pamflet "The Dilemma of the Negro Actor", kde se zabýval výzvami a překážkami, kterým museli černošští herci v tomto odvětví čelit. Clarence Muse zemřel 13. října 1979 v Perris v Kalifornii na následky mozkové mrtvice, pouhý den před svými 90. narozeninami. Jeho rozsáhlý a působivý odkaz v hollywoodských i nezávislých filmech zůstává důležitou součástí historie americké kinematografie.