Maria Margarethe Anna Schell (15. ledna 1926, Vídeň, Rakousko – 26. dubna 2005, Preitenegg, Korutany, Rakousko) byla rakousko-švýcarská herečka, jedna z nejvýznamnějších filmových hvězd německé kinematografie 50. a 60. let 20. století. Dětství a začátky kariéry Narodila se jako nejstarší ze čtyř dětí do umělecké rodiny. Její otec Hermann Ferdinand Schell byl švýcarský spisovatel a dramatik, matka Margarethe (rozená Noé von Nordberg) byla rakouská herečka, která provozovala hereckou školu. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 se rodina přestěhovala do švýcarského Curychu. Maria navštěvovala klášterní školu v alsaském Colmaru a později získala herecké vzdělání v Curychu, kde si na studia vydělávala jako sekretářka. Její filmový debut přišel v roce 1942 ve švýcarském snímku Der Steinbruch, kde nečekaně získala hlavní roli. Po druhé světové válce se její kariéra rozběhla naplno, když v roce 1948 ztvárnila hlavní roli v rakouském filmu Der Engel mit der Posaune (Anděl s trubkou). Mezinárodní úspěch Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1954, kdy získala ocenění pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes za roli německé zdravotní sestry v protiválečném dramatu Die letzte Brücke (Poslední most) režiséra Helmuta Käutnera. O dva roky později si odnesla Volpiho pohár pro nejlepší herečku na festivalu v Benátkách za titulní roli v adaptaci Zolova románu Gervaise režiséra Reného Clémenta. Tento film byl také nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a získal ocenění newyorských filmových kritiků jako nejlepší zahraniční film roku 1957. Hollywoodská kariéra Po evropských úspěších přišlo pozvání do Hollywoodu. V roce 1957 podepsala smlouvu se studiem MGM a v roce 1958 debutovala v americké produkci jako smyslná Grušenka ve filmové adaptaci Dostojevského románu The Brothers Karamazov (Bratři Karamazovi) po boku Yula Brynnera. Ačkoli některé kritiky poukazovaly na to, že její ztvárnění Grušenky bylo příliš jemné a postrádalo zemitost postavy, film byl komerčně úspěšný a otevřel jí dveře k dalším hollywoodským rolím. Následovaly významné role ve westernech The Hanging Tree (Strom oběšenců, 1959) s Garym Cooperem a Cimarron (1960) s Glennem Fordem, se kterým během natáčení prožila vášnivý románek, jak později sama přiznala. Její hvězda v Hollywoodu však začala rychle blednout s nástupem 60. let, kdy se změnily preference publika a poptávka po silnějších, méně zranitelných ženských postavách. Návrat do Evropy a pozdější kariéra V roce 1963 se Maria Schell stáhla z filmového průmyslu, nespokojená s kvalitou rolí, které jí byly nabízeny. Po pětileté pauze se vrátila ve francouzské komedii Le diable par la queue (1969) s Yvesem Montandem. V 70. a 80. letech se objevovala především v televizních produkcích a v charakterních rolích ve filmech jako Voyage of the Damned (1976) a Superman (1978), kde ztvárnila postavu Vond-Ah. Její poslední významnou mezinárodní filmovou rolí byla role v Samson and Delilah (1996). Osobní život a odkaz Maria Schell byla dvakrát vdaná – poprvé za filmového režiséra Horsta Hächlera (1957-1965) a podruhé za režiséra Veita Relina (1966-1986). Z druhého manželství měla dceru Marii Theres Relin, která se také stala herečkou. Poslední roky života strávila v ústraní ve své usedlosti v rakouské vesnici Preitenegg v Korutanech, kde trpěla zdravotními problémy. V roce 1991 se pokusila o sebevraždu a později prodělala několik mrtvic. Její poslední veřejné vystoupení bylo v roce 2002 na premiéře dokumentárního filmu Meine Schwester Maria (Moje sestra Maria), který o ní natočil její bratr Maximilian Schell. Maria Schell zemřela 26. dubna 2005 ve věku 79 let na zápal plic. Za svou kariéru získala řadu ocenění včetně několika cen Bambi a v roce 1977 obdržela německou filmovou cenu "Film Ribbon in Gold" za dlouholetý přínos německému filmu. V roce 2008 byla po ní pojmenována ulice ve vídeňském obvodu Landstrasse. Její filmový odkaz zahrnuje více než 70 filmů, v nichž často ztvárnila citlivé, emotivní a někdy i trpící ženské postavy. Její charakteristický "úsměv skrze slzy" z ní učinil jednu z prvních filmových idolů poválečné generace v německy mluvících zemích.

Videa