Miloslav Holub

Miloslav Holub (27. února 1915, Běchovice u Prahy – 12. března 1999, Ostrava) byl český herec, divadelní režisér, ředitel a pedagog. Pocházel z rodiny divadelních ochotníků a již jako dítě stál na jevišti, což předurčilo jeho budoucí profesní dráhu. Miloslav Holub pocházel z rodiny divadelních ochotníků a již jako dítě stál na jevišti. Vystudoval gymnázium v Českém Brodě, poté se přihlásil na pražskou konzervatoř, kterou absolvoval v roce 1939. Narodil se 27. února 1915 v rodině řídícího učitele v obci Běchovice kousek od Prahy. K divadlu jej přivedl jeho otec, sám nadšený ochotník, a malý Míla Holub poprvé vystoupil na jevišti ještě v předškolním věku. Poznal kouzlo divadla, viděl, jak vzniká, a byl mu neustále nablízku i při studiu na základní škole a později gymnáziu v Českém Brodě. Praktické zkušenosti získával i recitací, kterou měl možnost si procvičovat pravidelně: profesor češtiny jej totiž posílal recitovat při různých výročích. Už na gymnáziu Miloslav Holub cítil, že chce svůj život zasvětit divadlu, a proto po maturitě nastoupil na pražskou konzervatoř, kde jej ovlivnili především pedagogové Milan Svoboda, Anna Iblová a Jiří Plachý. Následně nastoupil své první angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, ještě za války hrál krátce v Kladně, v letech 1942-1948 pak znovu v Pardubicích, od roku 1945 byl zároveň ředitelem Východočeského divadla. Krátce působil ve Svobodném divadle v Brně (1948-1949) a poté natrvalo zakotvil na scéně Státního divadla v Ostravě (1949-1986), v letech 1953-1956 zde byl zároveň uměleckým ředitelem. Následovalo ještě angažmá v Brně, než se Miloslav Holub stal spolu se svou manželkou, vynikající herečkou Jiřinou Froňkovou, na téměř čtyři desetiletí nenahraditelnými členy ostravské činohry, ve které setrval po zbytek svého uměleckého života. Od r. 1947 spolupracoval s filmem. Až na Cestu do pravěku se objevil ve všech filmech Karla Zemana. Ztvárnil rovněž titulní postavu polesného Palečka v Králi Šumavy (1959) nebo ruského generála v trezorovém filmu Ucho (1970). V r. 1955 zahajoval vysílání ostravského studia Československé televize. Pravidelně účinkoval také v ostravském rozhlase. Když v posledním dni roku 1955 zahajovalo vysílání ostravské studio Československé televize, byl to právě Miloslav Holub, který se objevil na televizní obrazovce úplně poprvé. Vysílání zahájil přednesem básně Ostrava Petra Bezruče. V té době měl za sebou účinkování už ve více jak desítce filmů, včetně spolupráce s takovými režiséry, jakými byli Martin Frič, Otakar Vávra nebo Jiří Weiss. Ta hlavní ho ale teprve čekala. Roku 1958 poprvé účinkoval ve filmu Karla Zemana Vynález zkázy a pak už téměř ve všech jeho dalších snímcích – Baron Prášil, Ukradená vzducholoď, Na kometě ad. Miloslav Holub je jediným českým hercem, který se objevil takřka ve všech hraných filmech tohoto filmového tvůrce. Vedle již zmíněného Vynálezu zkázy jsou to Baron Prášil (1962), Bláznova kronika (1964), Ukradená vzducholoď (1966) a Na kometě (1970). Ve filmu se Holub objevoval od konce 40. let, jeho první rolí byla postava vraždícího poštmistra v dramatu Uloupená hranice (1947), pak hrál v několika dalších filmech, zajímavou příležitost dostal ve válečném dramatu Past (1950), další výraznější roli polesného Palečka ztvárnil ve filmu Král Šumavy (1959). Často dostával úlohy vysokoškolsky vzdělaných mužů, později také funkcionářů. Od konce 50. let pak v několika filmech spolupracoval s režisérem Karlem Zemanem (Vynález zkázy, 1958; Baron Prášil, 1961; Ukradená vzducholoď, 1964; Na kometě, 1970), v menší roli se objevil také ve slavném snímku Ucho (1970). Od 70. let pak hrál již jen drobné role, mimo jiné také v televizi, naposledy jsme jej mohli vidět v seriálech Teta (1986) nebo Velké sedlo (1987). Mezi jeho významné role patří Othello (1940, 46, 57), hrabě Artigas ve filmu Vynález zkázy, polesný Paleček ve filmu Král Šumavy, verbíř Matěj ve filmu Bláznova kronika. O své spolupráci s Karlem Zemanem Holub řekl: "Obdivuji se osobitému způsobu, jak z herce doslova 'doloval' realizaci svého záměru. Vážím si taktu, citlivosti, pochopení a trpělivosti, a hlavně Zemanova nesmírně lidského vztahu k herci." Miloslav Holub zemřel po dlouhé a těžké nemoci v březnu roku 1999. Rozloučení s ním se nemohlo konat jinde než na divadelním jevišti – v Divadle Antonína Dvořáka.