John Carradine

John Carradine, narozený jako Richmond Reed Carradine 5. února 1906 v New Yorku, byl americký herec, považovaný za jednoho z největších charakterních herců americké kinematografie. Zemřel 27. listopadu 1988 v Miláně v Itálii. Carradine se narodil do rodiny reportéra Associated Press Williama Reeda Carradina a jeho manželky Genevieve Winnifred Richmond, která byla chirurgyní. Když byly Johnovi pouhé dva roky, jeho otec zemřel na tuberkulózu. Jeho matka se později znovu provdala za výrobce papíru z Filadelfie jménem Peck, který malého Johna často fyzicky trestal. Vzdělání získal na Christ Church School v Kingstonu a na Episcopal Academy v Merionu v Pensylvánii, kde si vypěstoval svou charakteristickou dikci a paměťové schopnosti díky částem z episkopální Knihy společných modliteb, které mu byly ukládány jako trest. Ve věku 11 let zhlédl představení Shakespearovy hry Benátský kupec, což ho inspirovalo k herecké kariéře. V mládí Carradine utekl z domova a později se vrátil, aby studoval sochařství na Graphic Arts Institute ve Filadelfii. Nějaký čas žil u svého strýce Petera Richmonda v New Yorku, kde pracoval v archivech veřejné knihovny. Jako teenager se vydal do Richmondu ve Virginii, kde se stal učněm Daniela Chestera Frenche, sochaře, který vytvořil sochu Abrahama Lincolna pro Lincolnův památník ve Washingtonu. Poté cestoval a živil se malováním portrétů. Svou hereckou kariéru zahájil v roce 1925 v New Orleans v inscenaci Camille a nějaký čas pracoval v tamní shakespearovské společnosti. V roce 1927 se přestěhoval do Los Angeles, kde začal pracovat v místním divadle pod jménem Peter Richmond. Spřátelil se s Johnem Barrymoorem a začal pracovat pro Cecila B. DeMilla jako návrhář scén. DeMille ho však brzy propustil, ale když uslyšel jeho barytonový hlas, najal ho na dabování ve svých filmech. Carradinův první filmový kredit byl ve snímku Tol'able David (1930), ale tvrdil, že natočil 70 filmů, než se jeho jméno objevilo v titulcích. V roce 1935 přijal umělecké jméno "John Carradine" a o dva roky později si ho nechal úředně změnit. V roce 1936 se Carradine stal členem stálého hereckého souboru režiséra Johna Forda a objevil se ve filmu The Prisoner of Shark Island. Celkem natočil s Fordem 11 filmů, včetně své první významné role kazatele Casyho ve filmu Hrozny hněvu (The Grapes of Wrath, 1940). Tato role mu přinesla uznání kritiky a patří k jeho nejlepším výkonům. Jako bývalý kazatel, který ztratil víru, ale našel nový smysl v boji za práva dělníků, ztvárnil Carradine postavu s hloubkou a přesvědčivostí. Mezi další významné Fordovy filmy, ve kterých se Carradine objevil, patří Stagecoach (1939), kde hrál jižanského hazardního hráče Hatfielda, a Muž, který zastřelil Liberty Valance (The Man Who Shot Liberty Valance, 1962), kde ztvárnil majora Cassiuse Starbuckla. Ve filmu Stagecoach jeho postava Hatfielda, aristokratického hazardního hráče s pochybnou pověstí a falešnou identitou, představuje komplexní charakter, který je ochoten obětovat svůj život na ochranu ženy z vyšší společnosti. Carradine se proslavil také svými rolemi v hororových filmech. Nejznámější je jeho ztvárnění hraběte Draculy ve filmech House of Frankenstein (1944) a House of Dracula (1945). Byl prvním hollywoodským hercem, který po Belovi Lugosim převzal roli slavného upíra. Svou interpretaci Draculy popsal jako "co nejzlovolnější", protože se naučil, že "pokud chce člověk dál jíst, padouši nacházejí stálejší práci než umělci". K roli Draculy se později vrátil ve filmech Billy the Kid Versus Dracula (1966) a Nocturna: Granddaughter of Dracula (1979). Významnou roli ztvárnil také v biblickém eposu Cecila B. DeMilla Desatero přikázání (The Ten Commandments, 1956), kde hrál Árona, staršího bratra Mojžíše. Tato role potvrdila jeho všestrannost a schopnost hrát v různých žánrech. Sám Carradine později poznamenal, že "všichni jsme opravdu chtěli být v DeMillově filmu. Opravdu jsme cítili, že se nemůžete nazývat hvězdou, pokud jste nebyli v DeMillově filmu!" Kromě filmové práce se Carradine věnoval i divadlu, což mu poskytlo jedinou příležitost pracovat v kontextu klasického dramatu. Ve 40. letech cestoval s vlastní shakespearovskou společností, kde hrál Hamleta a Macbetha. Na Broadwayi ztvárnil roli Ferdinanda v produkci hry Johna Webstera Vévodkyně z Amalfi (The Duchess of Malfi) v roce 1946, roli Hadrníka v třináctiměsíčním běhu hry Jeana Giraudouxe Bláznivá z Chaillot (The Madwoman of Chaillot) a Lycuse v patnáctiměsíčním běhu hry Legrační věc se stala na cestě do fóra (A Funny Thing Happened on the Way to the Forum). Carradine tvrdil, že se objevil ve více než 450 filmech, ale zdokumentovat lze pouze 225. Jeho počet se blíží skutečnosti, pokud zahrneme celovečerní filmy, televizní filmy a televizní programy. Celkem má na kontě 351 filmových a televizních kreditů, což z něj činí jednoho z nejplodnějších anglicky mluvících filmových a televizních herců všech dob. V pozdějších desetiletích své kariéry hrál Carradine převážně v nízkorozpočtových béčkových filmech, aby financoval svou cestující klasickou divadelní společnost. Přesto se objevoval i ve významnějších produkcích. V roce 1981 se objevil v kultovním hororu The Howling, kde hrál postavu Erle Kentona, což byla pocta režisérovi filmů House of Frankenstein a House of Dracula. Jeho poslední rolí v televizi byla v roce 1986 postava profesora Alexe Stottela v obnoveném seriálu The Twilight Zone, v epizodě s názvem "Still Life". John Carradine byl čtyřikrát ženatý a měl pět synů. Čtyři z nich - David, Robert, Keith a Bruce - se stali herci. Byl patriarchou herecké dynastie Carradinů, která zahrnuje i jeho vnoučata. Jeho syn David, který zemřel v roce 2009, měl také plodnou kariéru a nashromáždil 227 filmových a televizních kreditů. John Carradine zemřel přirozenou smrtí 27. listopadu 1988 v Miláně v Itálii ve věku 82 let, zanechávaje za sebou bohaté herecké dědictví a pověst jednoho z nejvýraznějších charakterních herců v historii amerického filmu.