Christopher Guest

Možná ještě letos se do kin dostane hudební komedie Spinal Tap II, pokračování milovaného mystifikačního dokumentu Hraje skupina Spinal Tap (This Is Spinal Tap). Ten zároveň slaví 40. výročí, a tak stojí za to si ho trochu připomenout. Nejde totiž jen o stále zábavnou podívanou, nýbrž i o průlomový snímek co se týče jednoho subžánru, který v posledních dvou dekádách nabral na popularitě.

Hudební dokument Hraje skupina Spinal Tap (This Is Spinal Tap) v roce 1984 přinesl nejen výbornou zábavu, ale v podstatě stál za rozkvětem žánru „mockumentary“ – tedy filmů tvářících se jako dokumenty, které jsou ale ve skutečnosti hrané. Tvůrčí tým pod vedením režiséra Roba Reinera, pro něhož se jednalo o odstartování veleúspěšné kariéry hlavně v 80. letech, si utahoval z móresů leckterých rockových kapel a koneckonců i filmařů, jež tyto hudebníky často přehnaně adorovali. A nyní se k tématu filmem Spinal Tap II vrátí.

„Jak jsme mohli zapomenout na Kevina?“ pokládá zničená Kate v letadle řečnickou otázku svým nejbližším. Na Catherine O’Hara, oblíbenou představitelku matky Kevina McCallistera z prvních dvou dílů série Sám doma (Home Alone, 1990 a 1992) bychom však zapomenout nemohli, a tak si právě dnes připomínáme její kulaté jubileum.

Hlavní hvězda filmové série Halloween, k níž se roku 1978 připojila v pouhých devatenácti letech, si nejprve vybudovala renomé hororové „scream queen“. Jamie Lee Curtis, která dnes slaví 65. narozeniny, na to měla vhodné geny po matce Janet Leigh, již nechal Alfred Hitchcock slavně zamordovat ve sprchové sekvenci Psycha. Za svou bohatou kariéru se však dcera neméně věhlasného herce Tonyho Curtise stihla stát také sexsymbolem, komediální stálicí, autorkou dětských knížek a samozřejmě respektovanou herečkou s Oscarem a dvěma Zlatými glóby.

Hrdinové a hrdinky stříbrného plátna potřebují mít po ruce zloduchy, na nichž mohou dokazovat svou statečnost a odhodlání bránit spravedlnost. Někteří záporáci jsou tak výjimeční, že jejich proslulost se v popkultuře vyrovná klaďasům. Řada z nich však špinavou práci nechává na svých poskocích, které vysílá bojovat do první linie a spoléhá na jejich dovednosti, dokud se při závěrečném zúčtování nemusí protagonistovi postavit sami. Pobočníci filmových padouchů jsou díky pevným žánrovým šablonám snadno rozpoznatelní a někteří evidentně vyčnívají.

Důmyslná hudební komedie o fiktivní kapele Spinal Tap, s níž roku 1984 ve velkém stylu prorazil slavný režisér Rob Reiner, dostane po čtyřiceti letech pokračování. Ironické vyobrazení tehdejší heavymetalové éry, které paroduje snímky o slavných kapelách a jímž provází novinář Marty DiBergi, se stalo kultovním titulem a řada špičkových muzikantů se shoduje, že jde o nejpovedenější vhled do rockového zákulisí.