Dany Carrel

Dany Carrel, vlastním jménem Yvonne Suzanne Chazelles du Chaxel, narozená 20. září 1932 v Tourane (dnešní Da Nang) ve francouzské Indočíně (Vietnam), je francouzská herečka. Narodila se jako nemanželské dítě francouzského celního úředníka Marie Yvese Aimé du Chaxela a jeho vietnamské milenky Kam. Dětství a začátky kariéry Dany strávila první tři roky života v Indočíně, než byla manželkou svého otce odňata biologické matce a poslána do Francie. Tam vyrůstala v sirotčincích a internátních školách pod přísným dohledem řádu sv. Vincenta de Paul. Trvalo jí dvacet let, než zjistila identitu své skutečné matky. Uměleckou dráhu zahájila velmi mladá – v pouhých 15 letech se zapsala na herecké kurzy. Její filmový debut přišel v roce 1953 ve snímku Dortoir des grandes (Inside a Girls' Dormitory) režiséra Henriho Decoina, kde hrál hlavní roli Jean Marais. Právě Decoin jí navrhl změnit jméno na Carrel podle lékařské knihy od doktora Alexise Carrela, která ležela na jeho stole. Křestní jméno Dany si vybrala sama, protože se jí nelíbilo, jak její rodné jméno Yvonne lidé komolili. Vzestup filmové kariéry V 50. letech se Dany Carrel rychle prosadila ve francouzské kinematografii. Zpočátku hrála v menších melodramatech a lehkých komediích, často v rolích temperamentních dívek z dělnické třídy. Brzy však získala hlavní ženské role v nízkorozpočtových filmech a také se objevila po boku takových hvězd jako Gérard Philipe ve filmech Les grandes manoeuvres (The Grand Manoeuvre, 1954) a Pot-Bouille (Lovers of Paris, 1957) nebo Jean Gabin ve snímku Des gens sans importance (People of No Importance, 1956). Významným milníkem v její kariéře byl film Porte des Lilas (Gate of Lilacs, 1957) režiséra Reného Claira, který jí nabídl jediný hlavní ženský role v její kariéře. Mezinárodní projekty Na přelomu 50. a 60. let se Dany Carrel začala objevovat v mezinárodních produkcích. Účinkovala v německo-francouzské koprodukci Die Gans von Sedan (Without Trumpet or Drum, 1959) s Hardym Krügerem a v hollywoodském filmu The Enemy General (1960) s Van Johnsonem v hlavní roli. V roce 1960 se také objevila ve dvou zajímavých hororových filmech – Il mulino delle donne di pietra (Mill of the Stone Women) italského režiséra Giorgia Ferroniho a The Hands of Orlac (Ruce Orlacovy) režiséra Edmonda T. Grevilla, kde hrála po boku Christophera Lee a Mela Ferrera. Spolupráce s významnými režiséry Během své kariéry Dany Carrel spolupracovala s některými z nejvýznamnějších režisérů své doby. Pracovala s Françoisem Truffautem, Jean-Lucem Godardem a Louisem Mallem. Objevila se také ve filmu Tirez sur le pianiste (Shoot the Piano Player, 1960). Významná byla její spolupráce s Henri-Georgesem Clouzoutem, pro kterého natočila nedokončený film L'Enfer (Inferno, 1964) a později La prisonnière (Woman in Chains, 1968), kde hrála po boku Romy Schneiderové. V Clouzoutově filmu ztvárnila modelku, která se potí pouze v průhledném plášti pod ostrými světly během fetišistického fotografování. S Jeanem Gabinem se znovu setkala ve filmu Le Pacha (Pasha, 1968) režiséra Georgese Lautnera. Pozdější kariéra a osobní život Na počátku 70. let začala Dany Carrel omezovat své filmové role. Po heistovém filmu Trois milliards sans ascenseur (3000 Million Without an Elevator, 1972) se objevovala především v televizních rolích. Na začátku 80. let se vrátila na plátno v komediích jako Faut s'les faire!... Ces légionnaires (Let Them Do It!... These legionnaires, 1981) s Henrim Garcinem. V roce 1980 jí byla diagnostikována rakovina prsu a podstoupila operaci. Postupně se stáhla z filmového průmyslu kvůli dvěma epizodám rakoviny. Literární tvorba a pozdní léta V roce 1991 vydala autobiografickou knihu L'annamite (Dívka z Annamu), ve které vzpomíná na své dětství. Dohlížela také na televizní adaptaci této knihy L'annamite (1995), ve které mladou Dany ztvárnila herečka Gaëlle Le Fur, zatímco Dany Carrel sama se objevila jako dospělá Dany. Celkem natočila přibližně 50 filmů a televizních filmů od 50. let, kdy se rychle proslavila, až do 90. let. Hrála také v divadle. V roce 2021 byla tři týdny hospitalizována poté, co onemocněla COVID-19. V současnosti žije v ústraní ve svém domě v Paříži. Dany Carrel byla známá svým přirozeným šarmem a exotickou krásou, která jí rychle získala uznání publika i kritiky. S typickým mikádem tmavě zrzavých vlasů, výraznými lícními kostmi a orientálníma očima představovala svěží závan exotismu ve francouzské kinematografii 50. a 60. let. Její přátelské vystupování a autentické herecké dovednosti jí umožnily ztvárnit širokou škálu rolí, které si diváci dodnes pamatují.