Donna Reed

Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.

Během osmi sezón, kdy se sitcom The Donna Reed Show vysílal na americké stanici ABC, čelil neustálé kritice a kontroverzím. Od roku 1958 do roku 1966 ho lidé vinili z toho, že reprodukuje stereotypy, protože hlavní postava představuje typickou tehdejší ženu v domácnosti, stejně jako vyzdvihovali za to, že je naopak víc feministická, než se zdá. Byla totiž silnou ženou, která za svou rodinu učinila mnohá rozhodnutí.

V letošním roce hned tři slavní režiséři natočili remake jiného filmu. Guy Ritchie přišel s drsným krimi thrillerem Rozhněvaný muž, jenž je předělávkou zapadlého francouzského snímku Krvavý prachy. Denis Villeneuve konečně uvedl svou verzi kultovního sci-fi románu Duna a v prosinci měla premiéru druhá filmová verze legendárního muzikálu West Side Story, jejímž autorem je Steven Spielberg. Filmové předělávky jsou obvykle vnímány spíše negativně, když se ale nové verze již dříve zpracovaného příběhu chopí osobitý tvůrce, výsledek může být velice zajímavý. Tak jako v následujících případech.