Blake Edwards (26. července 1922, Tulsa, Oklahoma – 15. prosince 2010, Santa Monica, Kalifornie) byl americký filmový režisér, producent a scenárista, který se proslavil především jako tvůrce úspěšných komedií, ale jeho filmografie zahrnuje i dramata, muzikály a detektivní filmy. Počátky kariéry Narodil se jako William Blake Crump. Jeho otec rodinu opustil ještě před jeho narozením a jeho matka se později provdala za Jacka McEdwarda, syna režiséra němých filmů J. Gordona Edwardse. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Los Angeles, kde byl Edwards uveden do filmového průmyslu. Po absolvování střední školy Beverly Hills High School začal Edwards ve 40. letech pracovat jako herec v menších rolích ve filmech jako A Guy Named Joe (1943), Thirty Seconds over Tokyo (1944) a The Best Years of Our Lives (1946). Brzy však přešel k psaní scénářů a rozhlasových her. Cesta k režii Jeho scenáristický debut přišel v roce 1948 s westernem Panhandle. V 50. letech se Edwards začal věnovat i produkci a režii. V roce 1953 produkoval seriál City Detective a v roce 1955 debutoval jako režisér s filmem Bring Your Smile Along. Větší dojem zanechal svým režijním a scenáristickým úsilím ve filmu Mister Cory (1956) s mladým Tonym Curtisem v hlavní roli. Významným milníkem v jeho kariéře bylo vytvoření stylového detektivního televizního seriálu Peter Gunn (1958–1961), který zahájil jeho dlouholetou spolupráci se skladatelem Henrym Mancinim. Průlom v Hollywoodu Prvním velkým komerčním úspěchem Edwardse byla vojenská komedie Operation Petticoat (1959) s Cary Grantem a Tonym Curtisem. Film se stal největším kasovním úspěchem desetiletí pro Universal Studios a etabloval Edwardse jako uznávaného režiséra. Následoval romantický film Breakfast at Tiffany's (1961) s Audrey Hepburnovou v ikonické roli Holly Golightly, který se stal kultovním dílem a "romantickým základním kamenem" pro vysokoškolské studenty v raných 60. letech. Dramatická tvorba Edwards dokázal, že není jen režisérem komedií, když natočil psychologické drama Days of Wine and Roses (1962) s Jackem Lemmonem a Lee Remickovou v hlavních rolích. Film o ničivých účincích alkoholismu na manželství byl popsán jako "možná nejnemilosrdnější film proti alkoholu, jaký kdy Hollywood vytvořil". Oba hlavní představitelé byli nominováni na Oscara a Mancini s textařem Johnnym Mercerem získali ocenění za dojemnou titulní píseň. Růžový panter a spolupráce s Peterem Sellersem Nejplodnější a nejúspěšnější spolupráce Edwardse byla s britským hercem Peterem Sellersem v sérii filmů o Růžovém panterovi. První film The Pink Panther (1963) představil postavu nešikovného francouzského inspektora Jacquese Clouseaua. Ačkoli byl film původně zamýšlen jako vozidlo pro Davida Nivena, Sellersova komediální genialita ukradla pozornost a učinila z něj hlavní hvězdu. Následoval A Shot in the Dark (1964), který upevnil Sellersovu pozici jako Clouseaua. Po přestávce se Edwards vrátil k sérii s filmy The Return of the Pink Panther (1975), The Pink Panther Strikes Again (1976) a Revenge of the Pink Panther (1978). Vztah mezi režisérem a hlavním hercem byl plodný, ale komplikovaný, s mnoha neshodami během natáčení. Po Sellersově smrti v roce 1980 Edwards natočil ještě Trail of the Pink Panther (1982) s použitím nevyužitých záběrů ze Strikes Again, Curse of the Pink Panther (1983) a Son of the Pink Panther (1993) s Robertem Benignim. Pozdější úspěchy V roce 1979 Edwards režíroval komerčně úspěšnou komedii 10 s Dudley Moorem v roli skladatele George Webbera, který prochází krizí středního věku a stane se posedlý krásnou nevěstou (Bo Derek). Film, ve kterém hrála i Edwardsova manželka Julie Andrews jako Webberova přítelkyně, se stal jedním z největších kasovních hitů roku a učinil z Bo Derek mezinárodní sex symbol. Film také proslavil Ravelovo Bolero, které zaznělo v památné ložnicové scéně. Dalším významným úspěchem byl muzikál Victor/Victoria (1982) s Julie Andrews v hlavní roli jako zpěvačky, která se vydává za muže, jenž vystupuje jako ženský imitátor. Film získal několik nominací na Oscara a Edwards byl nominován za nejlepší scénář. Film byl později adaptován pro Broadway, kde Andrews zopakovala svou roli. Osobní život a odkaz Edwards byl od roku 1969 až do své smrti v roce 2010 ženatý s herečkou Julie Andrews. Společně adoptovali dvě vietnamské dcery, Amelia (1974) a Joanna (1975). Z předchozího manželství s Patricií Walker měl dvě děti, Jennifer a Geoffreyho. Blake Edwards byl uznávaný i kritizovaný jako filmař. Někteří kritici ho považovali pouze za tvůrce populární zábavy, zatímco jiní ho označovali za "nejlepšího režiséra pracujícího v americkém komerčním filmu". V roce 2004 obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo. Zemřel 15. prosince 2010 ve věku 88 let na komplikace spojené se zápalem plic. Edwards napsal více než 70 filmů, televizních pořadů a rozhlasových programů a režíroval více než 50 z nich. Jeho filmy se vyznačují elegantní vizuální stránkou, smyslem pro fyzickou komedii a často kombinují vysoký a nízký humor. Jeho dílo ovlivnilo generace filmařů a mnoho jeho filmů zůstává oblíbenými klasikami.

Videa