Betsy Drake

Betsy Drake, 11. září 1923 – 27. října 2015, herečka, spisovatelka a psychoterapeutka Betsy Drake se narodila 11. září 1923 v Neuilly-sur-Seine ve Francii jako dcera amerických rodičů žijících v zahraničí. Její dědeček Tracy Drake byl zakladatelem slavného hotelu Drake v Chicagu. Po krachu na burze v roce 1929 rodina přišla o své jmění a byla nucena vrátit se do Spojených států. Betsy vyrůstala na různých místech včetně Chicaga, Westportu v Connecticutu, Washingtonu, D.C., Virginie, Severní Karolíny a New Yorku, což vedlo k jejímu nestálému vzdělání na dvanácti různých školách. Začátky herecké kariéry Svou hereckou dráhu zahájila v New Yorku, kde se živila jako modelka agentury Conover. Osudové setkání s dramatikem Hortonem Footem jí přineslo práci jako understudy v jeho hře Only the Heart, což jí umožnilo vstoupit do herecké asociace Actors' Equity a stát se profesionální herečkou. V roce 1947 ji při divadelním představení v Londýně, kde hrála hlavní roli v Kazanově hře Deep Are the Roots, zahlédl Cary Grant. Ten byl jejím talentem natolik okouzlen, že ji představil filmovým producentům a trval na tom, aby s ním hrála v jeho příštím filmu. Díky Grantovu vlivu podepsala smlouvu se studiem RKO Pictures a debutovala ve filmu Every Girl Should Be Married (1948), kde ztvárnila roli Anabel Sims po boku Granta. Jejich profesní spolupráce přerostla v romantický vztah a na Vánoce roku 1949 se vzali při soukromém obřadu, kde byl Grantovým svědkem Howard Hughes. Filmová kariéra Po svém debutu se Betsy Drake objevila v několika významných filmech. V roce 1949 hrála po boku Williama Powella v muzikálové komedii Dancing in the Dark, kde ztvárnila roli Julie Clarke, aspirující umělkyně, kterou si bývalá filmová hvězda vybere jako novou tvář pro hollywoodský film. V roce 1950 následovala role Ellen Foster v psychologickém dramatu The Second Woman s Robertem Youngem, kde hrála inteligentní a nezávislou vyšetřovatelku pojišťovny, která se zamiluje do architekta trpícího po tragické smrti své snoubenky. Téhož roku se objevila také v komedii Pretty Baby jako Patsy Douglas. V roce 1952 se Drake znovu setkala s Grantem před kamerami ve filmu Room for One More, kde ztvárnila roli Anny Rose. Tento film byl jedním z jejích nejúspěšnějších. Kromě filmové spolupráce účinkovali Drake a Grant společně i v rozhlasovém seriálu Mr. and Mrs. Blandings (1951). Jednou z jejích posledních výrazných rolí byla Jenny Wells v satirické komedii Will Success Spoil Rock Hunter? (1957), kde hrála po boku Tonyho Randalla a Jayne Mansfield. Její filmografie zahrnuje také snímky Intent to Kill (1958), Next to No Time (1958) a její poslední film Clarence, the Cross-Eyed Lion (1965), po němž se rozhodla ukončit hereckou kariéru. Osobní život a pozdější kariéra Manželství s Carym Grantem, které trvalo od roku 1949 do roku 1962, bylo nejdelším ze všech Grantových čtyř manželství. Během svého společného života se pár věnoval transcendentalismu, mystice a józe. V červenci 1956 Drake přežila potopení italského zaoceánského parníku SS Andrea Doria, když se vracela ze Španělska, kde navštívila Granta během natáčení. Při této katastrofě přišla o šperky v hodnotě více než 200 000 dolarů a o rukopis knihy, na které pracovala. Drake napsala původní scénář k filmu Houseboat (1958), který měl původně hrát s Grantem, ale nakonec byla její role přepsána pro Sophii Loren, s níž měl Grant románek. Po rozvodu s Grantem v roce 1962 se Drake již nikdy nevdala. Místo herectví se zaměřila na vzdělávání a psychoterapii. Získala magisterský titul v oboru vzdělávání na Harvardské univerzitě a stala se dětskou terapeutkou. Působila jako ředitelka psychodramatu na UCLA Neuropsychiatric Institute, pracovala v nemocnici Cedars-Sinai a vedla soukromou terapeutickou praxi. Vyučovala také na UCLA a Pepperdine University. V roce 1971 vydala pod jménem Betsy Drake Grant román Children, You Are Very Little. Betsy Drake strávila poslední část svého života v Londýně, kde zemřela 27. října 2015 ve věku 92 let. Její poslední filmové vystoupení bylo v dokumentu Cary Grant: A Class Apart (2005), kde vzpomínala na Granta a jejich společný život.