Claude Brasseur

Claude Brasseur (15. června 1936 – 22. prosince 2020) byl francouzský herec, který se během své více než šedesátileté kariéry zapsal do dějin francouzské kinematografie jako všestranný a uznávaný umělec. Rodinné zázemí a počátky kariéry Claude Brasseur, vlastním jménem Claude Pierre Espinasse, se narodil v Neuilly-sur-Seine ve Francii do umělecké rodiny. Byl synem herce Pierra Brasseura a herečky Odette Joyeux, což předurčilo jeho budoucí profesní dráhu. Zajímavostí je, že jeho kmotrem byl slavný americký spisovatel Ernest Hemingway. Po studiích herectví u Raymonda Girardeta a na Konzervatoři začal svou divadelní kariéru v roce 1954. Jeho filmová kariéra se rozběhla v druhé polovině 50. let, kdy se objevil ve filmu Rencontre à Paris (1956). Průlom v kariéře a spolupráce s významnými režiséry Brasseur se brzy prosadil jako talentovaný herec, který dokázal ztvárnit širokou škálu postav. Významným milníkem v jeho kariéře byla spolupráce s režisérem Jean-Lucem Godardem na filmu Bande à part (1964), kde ztvárnil postavu Arthura, jednoho ze dvou mladíků, kteří plánují loupež. Tento film, který je dnes považován za klasiku francouzské nové vlny, obsahuje několik ikonických scén včetně slavné taneční sekvence. Brasseur spolupracoval také s dalšími významnými režiséry jako byli Costa-Gavras (Un homme de trop, 1967) a François Truffaut (Une belle fille comme moi, 1972). Vrchol kariéry a ocenění V 70. letech zažil Brasseur vrchol své filmové kariéry. V roce 1977 získal César (francouzský filmový ekvivalent Oscara) za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Un éléphant ça trompe énormément (1976), kde ztvárnil jednu z prvních pozitivně vykreslených homosexuálních postav ve francouzském filmu. O tři roky později, v roce 1980, obdržel César za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli za film La Guerre des polices. V tomto období také hrál v populárním televizním seriálu The New Adventures of Vidocq. Komerční úspěchy a role otce Sophie Marceau Široké publikum si Brasseura pamatuje především díky jeho roli Françoise Berettona, otce hlavní hrdinky Vic (Sophie Marceau) v kultovních filmech La Boum (1980) a La Boum 2 (1982). Tyto komedie režiséra Clauda Pinoteaua se staly mezinárodními hity a pomohly nastartovat kariéru Sophie Marceau. Zajímavostí je, že v roce 1986 si Brasseur a Marceau znovu zahráli společně ve filmu Descente aux enfers, tentokrát však jako milostný pár, což vyvolalo u diváků rozporuplné reakce. Pozdější kariéra V 90. letech a na počátku nového tisíciletí Brasseur pokračoval v herecké kariéře, i když se objevoval ve filmech méně často. Za zmínku stojí jeho role Fouchého ve filmu Le Souper (1992), za kterou byl nominován na Césara. Zahrál si také v dramatech L'Autre côté de la mer (1996) a Fait d'hiver (1998). Nové generaci diváků se představil v populární komedii Camping (2006) a jejích pokračováních (2010, 2016). Jeho posledním filmem byl Tout le monde debout (2018), režijní debut komika Francka Dubosce. Osobní život a další zájmy Kromě herectví byl Brasseur také sportovně založený. V 60. letech byl členem francouzského bobového týmu, dokud jeho sportovní kariéru nepřerušila vážná nehoda v roce 1963. Později se stal úspěšným závodníkem rallye Paris-Dakar, kterou v roce 1983 vyhrál jako spolujezdec Jackyho Ickxe. V osobním životě byl dlouhodobě ženatý s Michèle Cambon-Brasseurovou, s níž měl syna Alexandra Brasseura, který se také stal hercem. Odkaz Claude Brasseur zemřel 22. prosince 2020 ve věku 84 let. Za svou kariéru natočil více než 150 filmů a televizních produkcí, čímž se nesmazatelně zapsal do historie francouzské kinematografie. Byl všestranným hercem, který dokázal přesvědčivě ztvárnit jak komediální, tak dramatické role. Jeho schopnost přizpůsobit se různým žánrům a spolupracovat s režiséry různých stylů z něj učinila jednu z nejvýraznějších osobností francouzského filmu druhé poloviny 20. století.