Sandrine Bonnaire

Sandrine Bonnaire, narozená 31. května 1967 v Gannat v regionu Auvergne ve Francii, je uznávaná francouzská herečka, režisérka a scenáristka. Narodila se do dělnické rodiny jako sedmá z jedenácti dětí, což významně formovalo její pohled na svět i herecký projev. Začátky kariéry a průlom Herecká kariéra Sandrine Bonnaire začala v pouhých šestnácti letech, kdy ji objevil režisér Maurice Pialat a obsadil do hlavní role ve filmu To Our Loves (1983). Za ztvárnění dospívající Suzanne, která prochází sexuálním probuzením, získala v roce 1984 svou první cenu César v kategorii nejslibnější herečka. Tato role odstartovala její dlouhodobou spolupráci s Pialatem, která pokračovala filmy Police (1985) a Under the Sun of Satan (1987), jenž získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Mezinárodní uznání Mezinárodní průlom přišel v roce 1985 s filmem Vagabond (Sans toit ni loi) režisérky Agnès Vardy. Bonnaire v něm ztvárnila hlavní postavu Mony, tulačky, která fyzicky i morálně selhává. Za tento výkon získala svou druhou cenu César, tentokrát v kategorii nejlepší herečka. Film byl oceněn Zlatým lvem na 42. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a definitivně etabloval Bonnaire mezi elitní francouzské herečky. Spolupráce s významnými režiséry V následujících letech Sandrine Bonnaire inspirovala mnohé z nejvýznamnějších francouzských režisérů. Spolupracovala s André Téchinem na filmu The Innocents (1987), s Claudem Sautetem na A Few Days with Me (1988) a s Patricem Lecontem na filmech Monsieur Hire (1989) a Intimate Strangers (2004), který se stal artovým hitem v USA. Významná byla také její spolupráce s Raymondem Depardonem na filmu Captive of the Desert (1990) a s Jacquesem Rivettem na filmech Joan the Maid (1994) a Secret Defense (1998). Vrchol kariéry V roce 1995 Bonnaire zazářila v roli zdánlivě prosté služky ve vysoce ceněném thrilleru Clauda Chabrola The Ceremony (La Cérémonie). Za tento výkon získala Volpiho pohár pro nejlepší herečku na 52. ročníku filmového festivalu v Benátkách, který sdílela s hereckou kolegyní Isabelle Huppert. S Chabrolem později spolupracovala i na filmu The Color of Lies (1999). Mezi její další významné filmy patří East/West (1999) s Catherine Deneuve, The Plague (1992) podle románu Alberta Camuse a Prague (1991). Pozdější kariéra a režijní práce V novém tisíciletí Bonnaire pokračovala v natáčení kvalitních filmů jako C'Est La Vie (2001), L'Equipier (2004) a Je Crois Que Je L'Aime (2007) s Vincentem Lindonem. V roce 2007 debutovala jako režisérka dokumentárním filmem Her Name Is Sabine o své sestře trpící autismem. V roce 2012 napsala a režírovala film J'enrage de son absence, ve kterém hlavní roli ztvárnil její bývalý partner William Hurt. V roce 2015 se objevila ve filmu The Final Lesson a v roce 2017 ve filmu Prendre le large režiséra Gaëla Morela o reverzní imigraci. Osobní život a ocenění Ze vztahu s americkým hercem Williamem Hurtem, kterého potkala v roce 1991 při natáčení filmu The Plague, má dceru Jeanne. V roce 2003 se provdala za herce a scenáristu Guillauma Lauranta, s nímž má druhou dceru Adèle. Manželství skončilo rozvodem v roce 2015. Za svou kariéru získala Sandrine Bonnaire kromě dvou Césarů a Volpiho poháru také čestnou cenu Magritte od Académie André Delvaux v roce 2017. Celkem se objevila ve více než 40 filmech a je považována za jednu z nejvýraznějších francouzských hereček své generace.