Marie Kreutzer

Marie Kreutzer je rakouská filmová režisérka a scenáristka. Narodila se 4. prosince 1977 ve Štýrském Hradci. Na filmové akademii vystudovala dramaturgii a scenáristiku. Její první výrazný úspěch přišel v roce 2006 se snímkem Andrey Staky Das Fräulein, ke kterému Kreutzer napsala scénář. Film vyprávějících o osudech tří žen z bývalé Jugoslávie, jejichž cesty se zkříží ve Švýcarsku, získal Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu. Sama Kreutzer za scénář získala švýcarskou filmovou cenu. O pět let později se autorka dočkala svého celovečerního režisérského debutu. Bez otce (2011) sleduje čtveřici sourozenců setkávající se po několika desítkách let u smrtelné postele svého otce, v domě, kde všichni vyrůstali, než se museli rozdělit. Snaží si navzájem vyplnit mezery v nejasné rodinné historii. Film na Berlinale získal Pochvalnou zmínka za nejlepší debut. Následovaly snímky Gruber geht (2015) a To nás teda dostalo (2016) o třech párech vídeňských ekonomicky zajištěných hipsterů, jejichž pohled je konfrontován s nástrahami rodičovství. Její psychologické drama Půda pod nohama (2019) portrétující postupný psychologický rozklad workoholické obchodní konzultantky Loly soutěžilo o Zlatého medvěda na Berlinale. Autorčiným dosud nejúspěšnějším počinem je Korzet (2022), který soutěžil v Un certain regard na festivalu v Cannes a získal European Film Awards za nejlepší film a režii. Hlavní hrdinkou snímku je Alžběta Bavorská. Kreutzer však na císařovnu i její dobu nahlíží moderníma očima a neusiluje o stoprocentní historickou přesnost, spíše intimní portrét jedné silné ženy. Sisi má úzkostný strach ze ztráty mladistvé krásy. Její manželství s Francem Josefem je vlažnější než koupele, při nichž v mosazné vaně trénuje zadržování dechu. Rakousko-uherský panovník se svou inteligentní, vzdělanou manželkou odmítá sdílet státnické záležitosti a její potomci se svým chorobným lpěním na etiketě a disciplíně čím dál víc podobají otci. Sisi se nudí a dusí. Což jí čím dál víc přivádí k drobným i fatálním aktům vzdoru.