Uuno Montonen

Uuno Konstantin Montonen (21. května 1891, Viipuri, Finsko – 9. května 1973, Helsinky) byl významný finský herec, který se proslavil jak na divadelních prknech, tak ve filmové tvorbě. Počátky kariéry Uuno Montonen pocházel z Viipuri (dnešní Vyborg v Rusku) a svou hereckou dráhu zahájil v rodném městě. Svou profesionální kariéru začal již na počátku 20. století ve Viipurském dělnickém divadle (Viipurin Työväen Teatteri), kde působil jako stálý člen souboru. Jeho talent nezůstal dlouho nepovšimnut a v roce 1927 byl telegramem pozván do prestižního Finského národního divadla (Suomen Kansallisteatteri) v Helsinkách, kde pak působil nepřetržitě až do roku 1962. Filmová kariéra Montonen debutoval ve filmu v roce 1929 snímkem Meidän poikamme. Během své dlouhé kariéry se objevil v celkem 93 filmech, což z něj činí jednoho z nejplodnějších finských filmových herců své generace. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří Kantolan isäntä ve filmu Tukkipojan morsian (1931), uprchlý vězeň Vikström ve snímku Aatamin puvussa... ja vähän Eevankin (1931) a Konstu v komedii Helsingin kuuluisin liikemies (1934). Významné filmové role V roce 1938 se Montonen objevil ve dvou významných filmech, které patří mezi jeho nejznámější díla – Tulitikkuja lainaamassa a Laivan kannella. V prvním z nich, komediálním snímku režisérů Yrjö Norty a T.J. Särkkä, se příběh točí kolem dvou farmářů, kteří způsobí ve městě rozruch. V roce 1940 ztvárnil roli Ukonmäen isäntä ve filmu Anu ja Mikko, která patří mezi jeho nejvýraznější herecké výkony. Pozdější kariéra V 50. letech se Montonen objevil v populární filmové sérii Pekka ja Pätkä, kde v roce 1955 ztvárnil roli tesaře Saarinena ve filmu Pekka ja Pätkä pahassa pulassa. Tato série patřila mezi nejoblíbenější finské komediální filmy své doby. Montonen se objevil i v dalších dílech této série, například Pekka ja Pätkä ketjukolarissa a Pekka ja Pätkä miljonääreinä. Vrchol kariéry Jednou z jeho posledních významných filmových rolí byla postava faráře Svanholma v dramatickém thrilleru Tulipunainen kyyhkynen (The Scarlet Dove) z roku 1961. Tento film režiséra Mattiho Kassily vypráví příběh doktora Aitamaa, který během dovolené zjistí, že jeho manželka má milence. Když je později jeho žena nalezena mrtvá, stává se hlavním podezřelým. Montonen zde předvedl jeden ze svých nejpůsobivějších hereckých výkonů. Divadelní kariéra Přestože byl Montonen známý filmový herec, sám sebe považoval především za divadelního umělce. V Národním divadle strávil 35 let (1927-1962) a vytvořil zde řadu významných rolí. Jeho divadelní kariéra byla mimořádně bohatá a různorodá, což svědčí o jeho všestranném hereckém talentu. Závěr kariéry a odkaz Posledním Montonenovým filmem byl televizní snímek Elävä ruumis z roku 1969. Kromě své herecké kariéry se Montonen věnoval i psaní – je autorem knihy Henkimaailman rajamailla, ve které popisuje své nadpřirozené zážitky. Uuno Montonen zemřel 9. května 1973 v Helsinkách, necelé dva týdny před svými 82. narozeninami. Zanechal po sobě bohaté herecké dědictví a patří mezi významné osobnosti finské kinematografie a divadla 20. století.