Giovanna Mezzogiorno

Giovanna Mezzogiorno, narozená 9. listopadu 1974 v Římě, je významná italská divadelní a filmová herečka. Jako dcera herců Vittoria Mezzogiorna a Cecilie Sacchi vyrůstala v uměleckém prostředí a od dětství byla obklopena filmovým světem. Původně se Giovanna chtěla stát baletkou a studovala tanec po dobu 13 let. Po smrti svého otce, když jí bylo 19 let, se však její ambice změnily. Přestěhovala se do Paříže, kde studovala divadlo pod vedením legendárního režiséra Petera Brooka, který učil i jejího otce. Její talent se projevil hned v první roli, kdy ztvárnila tragickou postavu Ofélie v divadelní hře "Qui est là" založené na Shakespearově Hamletovi. Za tento výkon získala v roce 1996 cenu Coppola-Prati. Počátky filmové kariéry Svůj filmový debut zaznamenala v roce 1997 v italském snímku Il viaggio della sposa (The Bride's Journey), který napsal a hrál v něm Sergio Rubini. V následujících letech si vybudovala pověst jedné z nejtalentovanějších italských hereček své generace. V roce 1998 zazářila ve filmu Del perduto amore režiséra Michele Placida, za který získala prestižní italská ocenění Nastro d'Argento a Ciak d'Oro. Skutečný průlom v její kariéře přišel s filmem L'ultimo bacio (The Last Kiss) režiséra Gabriele Muccina z roku 2001, kde hrála po boku Stefana Accorsiho. Tento film jí přinesl značnou popularitu v Itálii a otevřel dveře k dalším významným rolím. Mezinárodní uznání V roce 2003 ztvárnila hlavní roli ve filmu La finestra di fronte (Facing Windows) režiséra Ferzana Özpeteka. V tomto kriticky oceňovaném díle hrála Giovannu, mladou ženu nespokojenu se svým životem, která se stará o starého muže s amnézií a zároveň sní o sousedovi z protějšího okna. Za tento výkon získala řadu ocenění včetně prestižní ceny David di Donatello pro nejlepší herečku. Mezinárodní uznání jí přinesl film La bestia nel cuore (Don't Tell) režisérky Cristiny Comencini z roku 2005. V tomto psychologickém dramatu ztvárnila Sabinu, ženu, která se potýká s traumatickými vzpomínkami z dětství. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a Mezzogiorno za svůj výkon získala Coppa Volpi na filmovém festivalu v Benátkách, jedno z nejvýznamnějších mezinárodních ocenění pro herečku, které v minulosti obdržely hvězdy jako Shirley MacLaine, Catherine Deneuve či Sophia Loren. Hollywoodské zkušenosti a další kariéra V roce 2007 se Mezzogiorno vydala do Kolumbie, aby ztvárnila Ferminu Dazu, hlavní ženskou postavu ve filmu Love in the Time of Cholera, natočeném podle románu nositele Nobelovy ceny Gabriela Garcíi Márqueze. Film režíroval Mike Newell a Mezzogiorno v něm hrála po boku Javiera Bardema. Další významný úspěch přišel v roce 2009 s filmem Vincere režiséra Marca Bellocchia, kde ztvárnila Idu Dalser, první manželku Benita Mussoliniho. Film byl vybrán do hlavní soutěže na festivalu v Cannes a Mezzogiorno za svůj výkon získala v lednu 2011 cenu National Society of Film Critics Award pro nejlepší herečku. Osobní život a umělecký přínos Giovanna Mezzogiorno se v roce 2009 provdala za Alessia Federica Fugola, kterého potkala při natáčení filmu Vincere. V roce 2011 se jim narodila dvojčata Leone a Zeno. Kromě herectví se Mezzogiorno věnovala i produkci. V roce 2009 vytvořila a namluvila dokument o kariéře svého otce Vittoria, 15 let po jeho náhlé smrti v roce 1994. Dokument získal zvláštní uznání na filmovém festivalu v Benátkách. Giovanna Mezzogiorno patří k nejvýraznějším italským herečkám své generace. Její schopnost ztvárnit komplexní ženské postavy s hloubkou a autenticitou jí vynesla uznání kritiky i diváků. Její filmografie zahrnuje širokou škálu rolí od romantických dramat po historické filmy, přičemž vždy prokazuje mimořádný talent a oddanost hereckému řemeslu.