Jacques Varennes

Jacques Varennes (8. listopadu 1894, Mantes-sur-Seine, Seine-et-Oise [dnes Mantes-la-Jolie, Yvelines], Francie – 6. září 1958, Paříž, Francie) byl francouzský filmový herec, který se během své kariéry objevil přibližně v sedmdesáti filmech. Počátky kariéry Jacques Varennes zahájil svou hereckou dráhu ve 30. letech 20. století. Mezi jeho první významné role patřila postava v dramatu La maison du mystère (1933), kde ztvárnil jednu z hlavních rolí po boku Blanche Montel a Rolly Normana. Film režírovaný Gastonem Roudèsem patřil k jeho prvním výrazným počinům na filmovém plátně. Spolupráce s významnými režiséry V roce 1938 se Varennes objevil v historickém filmu Le Patriote (The Patriot) režiséra Maurice Tournera, kde ztvárnil postavu Panina. Tento film, založený na románu Alfreda Neumanna, vyprávěl příběh cara Pavla I. Ruského a jeho vztahu s vojenským guvernérem Petrohradu Pahlenem. Varennes zde hrál po boku hvězd jako byli Harry Baur a Pierre Renoir. Film se vyznačoval pečlivou historickou výpravou a silnými hereckými výkony. Válečná a poválečná tvorba Během 40. let se Jacques Varennes objevil v několika významných filmech. V roce 1944 ztvárnil postavu La Fayetta v biografickém snímku La Malibran režiséra Sachy Guitryho. Tento film vyprávěl příběh slavné operní divy Marie Malibran a její tragický osud. Varennes zde prokázal svůj talent pro ztvárnění historických postav. V roce 1948 se objevil ve dvou významných filmech. V poetickém dramatu The Eagle with Two Heads (L'Aigle à deux têtes) režiséra Jeana Cocteaua ztvárnil postavu bezohledného šéfa bezpečnosti. Film, který byl adaptací Cocteauovy vlastní divadelní hry, vyprávěl příběh královny žijící v ústraní po atentátu na jejího manžela a mladého básníka, který ji plánuje zavraždit. Varennes zde hrál po boku Edwige Feuillère a Jeana Maraise a podle dobových kritik "tiše ukradl většinu svých scén". Vrchol kariéry v 50. letech V 50. letech se Jacques Varennes objevil v několika filmech, které jsou dnes považovány za klasická díla francouzské kinematografie. V roce 1950 ztvárnil roli soudce v surrealistickém filmu Orpheus (Orphée) Jeana Cocteaua, moderní adaptaci řeckého mýtu o Orfeovi. Film, v němž hlavní roli ztvárnil Jean Marais, je považován za jedno z nejvýznamnějších děl francouzské avantgardy. V roce 1954 se objevil ve dvou významných historických filmech. V Royal Affairs in Versailles (Si Versailles m'était conté) režiséra Sachy Guitryho ztvárnil postavu Colberta. Tento velkolepý historický film s hvězdným obsazením, včetně Claudette Colbert, Gerarda Philipa a Orsona Wellese, vyprávěl příběh paláce ve Versailles od jeho založení až po současnost. Ve stejném roce si zahrál roli předsedy soudu v adaptaci Stendhalova románu The Red and the Black (Le Rouge et le Noir) režiséra Clauda Autant-Lary. Film s Gérardem Philipem v hlavní roli Juliena Sorela získal cenu francouzského Syndikátu filmových kritiků za nejlepší film roku 1955. Vrcholné dílo a závěr kariéry Jednou z jeho nejznámějších rolí byla postava profesora Bridouxe v psychologickém thrilleru Les Diaboliques (1955) režiséra Henri-Georges Clouzota. Tento film, v němž hlavní role ztvárnili Simone Signoret, Véra Clouzot a Paul Meurisse, je považován za klasiku hororového žánru a dodnes inspiruje filmaře po celém světě. Varennes zde prokázal svůj talent pro vedlejší, ale důležité role, které přispívaly k celkové atmosféře filmu. V posledních letech své kariéry se objevil v několika dalších filmech, včetně historického velkofilmu Napoleon (1955), kde ztvárnil postavu Boissy d'Anglase, a v dramatu Lovers and Thieves (1956), kde hrál předsedu soudu. Jacques Varennes byl ženatý s Raymonde Devarennes a zemřel 6. září 1958 v Paříži ve věku 63 let. Během své dlouhé kariéry se etabloval jako spolehlivý charakterní herec, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav, od soudců a profesorů až po historické osobnosti. Jeho přínos francouzské kinematografii spočívá především v jeho schopnosti dodat i menším rolím hloubku a autenticitu.