Michael Madsen

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

V roce 2002 se v roli Jamese Bonda počtvrté a naposledy objevil Pierce Brosnan. Jak bylo pro bondovky z přelomu tisíciletí typické, přepálená akce a hojné využívání nedokonalých počítačových triků vedly ke spíše rezervovanějším reakcím. Šťastnou ruku však tvůrci filmu Dnes neumírej (Die Another Day) měli minimálně s angažováním Halle Berry, která tehdy byla na vrcholu kariéry – a nechybělo mnoho k tomu, abychom s ní v hlavní roli viděli i bondovský spin-off.

Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.

Krůček po krůčku se blíží očekávaný desátý (a tedy nejspíše poslední) film Quentina Tarantina s názvem The Movie Critic, a tak nastává čas si pomalu připomínat i jeho starší, stále však zábavná díla. To platí i pro konverzační western Osm hrozných (The Hateful Eight), který v Tarantinově nabité filmografii přece jen trochu zapadá. Nechybělo však mnoho a snímek málem vůbec nevznikl.

Začátkem měsíce vyšla očekávaná hororová hra The Callisto Protocol, v níž se hlavní role ujal Josh Duhamel (série Transformers) a v jedné z vedlejších postav září Karen Fukuhara (Kimiko z The Boys), přičemž herci hře propůjčili nejen svůj hlas, ale i tvář.

Před třiceti lety filmový svět naplno objevil génia Quentina Tarantina a kinematografie už nikdy neměla být stejná. Mistr pastiše začal ke zděšení publika i kritiků servírovat znepokojivě násilné výjevy, od nichž nelze ani dnes odtrhnout zrak.

Uwe Boll byl opravdu jedinečný fenomén. Zničehonic na sebe upoutal pozornost v roce 2003 otřesnou adaptací populární videohery House of the Dead. Šlo o příšernost z ranku „jednou a dost“, která by komukoli jinému nejspíš zajistila, že již nikdy v životě peníze na další film nesežene. Jenže Boll byl rodilý Němec, a tak ještě pár let využíval německého zákona, který umožňoval odepsat si 100 % financí z neúspěšného filmu na daních.

Pokud nepatříte k těm divákům a divačkám, kteří ihned po skončení filmu vypínají televizi či odcházejí z kina, jistě si všímáte způsobu, jakým tvůrci využívají také závěrečné titulkové sekvence. Jejich přítomnost a hudební podkres dnes bereme za samozřejmost, ale vždy tomu tak nebylo. Své postavení v závěru uměleckého díla si naopak vydobyly v průběhu let a písně, které je doprovází, mohou libovolně prohlubovat či naopak přetvářet dojem z právě skončeného snímku. Pojďme si ve stručnosti shrnout historii titulkových pasáží (v angličtině opening credits či ending credits) a zaměřit se na to, jak mohou různé melodie, texty písní či doprovodné animace manipulovat s publikem i po ukončení narativního díla.

V lednu na Netflix dorazí nový hororový seriál z dílny Jamese Wana, drama z období druhé světové války, dokument o slavném fotbalistovi či nová komedie s Kevinem Jamesem. A doporučíme vám i dva skvělé filmy z 90. let, které se mohou pochlubit hvězdným hereckým obsazením.

Následující desítka filmů má svou kvalitu a jistou fanouškovskou základnu, ovšem v kinech propadla na úkor o poznání úspěšnější soudobé konkurence.

Quentin Tarantino alias blázen z videopůjčovny je možná trochu kontroverzní figurkou světové popkultury, jehož filmy nesedí úplně všem, ale úspěch a naprostou specifičnost jeho děl mu asi nikdo upřít nemůže. Předloni uvedl do kin svůj předposlední snímek Tenkrát v Hollywoodu (2019) a právě dnes Quentin slaví 58. narozeniny.

Pamatujete ještě na Gaunery, celovečerní debut Quentina Tarantina, kterým světu ukázal, že s tímhle šílencem z videopůjčovny musíme počítat? Inu, takový Michael Madsen evidentně pana Světlého, který řezal uši, postrádá a tak si na něj zavzpomínal.

Můžete si myslet, že jsou herci placení pouze za to, aby se před natáčením naučili pár řádků a několik týdnů strávili nacvičováním brečení na povel atd.. Pokud takhle uvažujete, pak se nejspíš budete pěkně divit, jaké kultovní scény slavných filmů ve skutečnosti nebyly ve scénáři, ale vznikly improvizací.

Nevzdává se. Po loňském fiasku v podobě vysmívaného mafiánského snímku Gotti přichází kultovní herec John Travolta s dalším filmem, u něhož již předem vše nasvědčovalo tomu, že o jeho existenci bude za pár měsíců po premiéře vědět snad jen on sám.

Řeč je o úplně první fotce z posledního snímku Quentina Tarantina Once Upon a Time in Hollywood, kterou na svém Instagramu zveřejnil sám Leo.