David Carradine

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Znáte jej minimálně z několika filmů Adama Sandlera, v nichž šedesátiletý komik Rob Schneider ztvárnil extravagantní vedlejší postavy s patentovanou motivační hláškou: „You Can Do It!“ Rodák ze San Francisca, jehož matka je katolického a otec židovského vyznání, se roku 1990 prosadil v komediálním pořadu Saturday Night Live a následně se stal snadno rozpoznatelnou tváří filmů, které hrdě objímaly parodické tendence, patos i trapnost. Přestože v posledních letech není tolik na očích a soustředí se na rodinu, publikum i veřejnost dál rozděluje svým humorem i politickými postoji.

Je tomu už dvacet let, co měl premiéru první a o šest měsíců později druhý Kill Bill. Dvojfilm Quentina Tarantina vznikal naráz a dodnes marně čekáme na pokračování, na nějž Tarantino nikdy nepřestal lákat. Jeho vznik je však nepravděpodobný už jen proto, že pro Umu Thurman bylo natáčení peklem a nikdy Tarantinovi tak úplně neodpustila.

Premiéra jednoho z nejočekávanějších a produkčně nejobjemnějších filmů posledních let je za dveřmi. Adaptace románu Franka Herberta od kanadského režiséra Denise Villeneuvea ohromí moderním audiovizuálem a novou autorskou vizí, ovšem současně bude stát na ramenou dvěma předchůdcům, kteří „nezfilmovatelnou“ a obsáhlou knižní předlohu adaptovali po svém. Pojďme si je nyní připomenout.

Na Netflixu je v těchto dnech globálním hitem jihokorejská série Hra na oliheň, která pojednává o nelidské soutěži, v níž více než čtyři sta nešťastných dobrovolníků bojuje o své životy i o pohádkovou a spásnou finanční odměnu. Devítidílný seriál trhá rekordy ve sledovanosti a je příhodné si představit několik tematických vzorů, které jej inspirovaly a které by jeho fanoušky mohly rovněž zaujmout.

Americký historický seriál Sever a Jih sliboval romantiku, napětí i dramatické události související s bojem za zrušení otroctví a následnou Občanskou válkou. Předlohou byla knižní trilogie Sever a Jih od Johna Jakese.

Legendárnímu Chucku Norrisovi je dnes úctyhodných 81 let. Nelze popřít, že za posledních asi dvacet let je u široké veřejnosti populární hlavně zásluhou specifických vtipů o něm, nežli kvůli filmům, v nichž se objevil. Těch dobrých, které i dnes stojí za vidění (a to ještě ne bezpodmínečně), totiž moc nenatočil. Toto je pět z nich.

Díky jediné roli zná jeho obličej celý svět, ale herectví přesto není jeho životní doménou. Proč už jsme nikde jinde neviděli herce, jenž ztvárnil přímou inspiraci Indiana Jonese?

Tvrďáckých ženských filmových postav bohužel existuje znatelně méně, než těch mužských. Přesto jich do současnosti už vznikla poměrně slušná řádka, tak si pojďme pár těch nejlepších a nejzajímavějších z nich připomenout.

Čas běží neúprosně vpřed a čím dál častěji se stává, že klasické snímky, které ve své době předpovídaly vzdálenou budoucnost, už z pohledu dneška svůj futuristický statut ztrácí - nikoli pro své kvality, nýbrž jednoduše proto, že jejich děj je již z kalendářního hlediska záležitostí minulosti. Jaké filmy to jsou a jak jejich vize při srovnání s realitou vyznívá?

Naděje, pro některé stále zbožná, možná ještě žije. Quentin Tarantino opět promluvil o potenciálním pokračování Kill Billa, které patrně ještě má malou šanci, že jednoho dne vznikne.