Linda Blair

Vymítač ďábla (The Exorcist), který měl v amerických kinech premiéru přesně před padesáti lety, není obyčejným filmovým hororem. Po Love Story (1970) a Kmotrovi (1972) byl dalším kasovním fenoménem dekády, kdy Hollywood přecházel od konzervativní studiové tvorby k modernějšímu apelu v podobě umělečtějších a tematicky často kontroverzních blockbusterů. Natáčení filmu o dvanáctileté Regan (Linda Blair), již posedne démon Pazuzu, bylo dle některých pamětníků prokleté, přičemž lidé v davech chodili na snímek slibující nepřístupné spojení temných aspektů náboženství se sexuálním podtónem. Legendární horor Williama Friedkina ovšem podává také zprávu o naději, lidské dobrotě a o božím zásahu v době Vánoc.

Mezi známé scény původního Vymítače ďábla (The Exorcist, 1973) patří i ta, v níž podivně se chovající Regan (Linda Blair) vyšetřuje nemocniční personál. Jeho součástí je i bezejmenný asistent radiologa, jemuž scénář dopřál i několik replik během angiografického vyšetření. Na první pohled se nejedná o nic výrazného a několik minut vyplněných medicínskou hantýrkou a procedurami mělo podpořit realistickou atmosféru, které se režisér William Friedkin pokoušel dosáhnout. Jenže na scénu lze nahlížet i výrazně temnější optikou.

Když režisér William Friedkin hledal projekt, kterým by navázal na úspěch svých filmů Francouzská spojka (1971) a Vymítač ďábla (1973), narazil na fascinující knihu Cruising od Geralda Walkera o sérii vražd v newyorských gay barech a detektivovi, který má v utajení šíleného zabijáka dopadnout. O sedm let později podle ní natočil snímek Na lovu (Cruising, 1980).

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, pravil už před dvěma a půl tisícem let Hérakleitos. Přesto se zdá, že franšíza Vymítač ďábla vstupuje do týchž (a notně kalných) zatuchlých tůní s železnou pravidelností. A totéž nyní platí i o filmaři Davidu Gordonovi Greenovi, který oživuje a zároveň pohřbívá už druhou věhlasnou hororovou sérii. Není toho opakování už přece jen trochu moc?

William Friedkin byl osobnost v pravém slova smyslu. Sice měl pověst sukničkáře a sebestředného umělce, jenž na začátku divokých 70. let stanul na hollywoodském piedestalu a uměl si to vychutnávat, avšak jeho přínos a nekonečně upřímný názor na kinematografii utvářely a budou utvářet příští generace tvůrců. A to nejen díky Vymítači ďábla, jímž Friedkin, jenž zemřel ve věku 87 let, pomohl zažehnout éru moderních a extrémně výdělečných blockbusterů.

První trailer k filmu Vymítač ďábla: Znamení víry společnost Universal Pictures distribuovala v kinech před novinkou Christophera Nolana Oppenheimer, aby se o něm co nejrychleji rozjela šeptanda. Nyní konečně vyšel i online a nabízí solidně vypadající řemeslo a sérii velmi znepokojivých obrazů.

Provokace Johna Waterse, zvracení u Monty Pythonů, teenagerské čuňačinky či horory plné mučení. Filmová historie pamatuje obrovské množství nechutných a vulgárních snímků, které si však zaslouží naši pozornost.

Život nebývá vždy krásný a příjemný. Následující třicítka filmů jej naopak vybarvuje v těch nejvíce znepokojivých barvách a její depresivní účinek často atakuje meze únosnosti. V této první části dojde na desítku vybraných titulů, zbylých dvacet představíme v pokračováních, která vyjdou o následujících víkendech.

Proslavil ji oscarový Vymítač ďábla (1973) a vaši pozornost si nedávno získala díky osmdesátkovému výplachu Savage Streets (1984). Řeč je pochopitelně o herečce Lindě Blair. Dále jste vzpomínali na zábavného Louise de Funèse nebo obávaného Šakala. Z novinek jste se pustili do brutálního a výborně hodnoceného Seveřana (2022). Jsou tu další Komentáře týdne. Inspirujte se. Vaše názory uvádíme bez jakýchkoli redakčních úprav.

Hororový snímek z roku 2011 Obřad, v němž Anthony Hopkins ztvárňuje vatikánského kněze, jenž po neúspěšném pokusu o vymítání sám končí ve spárech démonické bytosti, si můžete pustit dnes ve 21:45 hodin na Nova Cinema. Podle osob, jejichž životy a svědectví posloužily jako inspirace pro některé motivy filmu, má jít o dosud nejvěrnější zachycení exorcismu na filmovém plátně.

Klasický horor se vrátí ve velkém stylu!

Vymítač ďábla, film, který diváky děsí i téměř padesát let po premiéře. Jeho scénář ale ani zdaleka není to nejstrašidelnější, co ho potkalo.

Už dávno platí, že herectví si jako procházku růžovým sadem představují jen ti, kteří nemají ponětí o tom, co všechno s sebou toto zaměstnání nese. Pokud je herec dobrý, dává do své role všechno - emoce i fyzický projev. Jsou i tací, kteří své role prožívají natolik, že je to samotné pohlcuje. Pokud se jedná o kladnou roli, asi s tím jde žít v pohodě, pokud se ale jedná o něco náročného, může vás to porazit.