Jake Gyllenhaal a Conor McGregor táhnou svými svaly a charismatem přímočarou Hrozbu smrti, která své osmdesátkové předobrazy kopíruje v dobrém i ve zlém. Příznivci akčních mlátiček si snímek do jisté míry užijí, i oni ovšem budou nejspíš žehrat na nedostatek sympatických postav, říznější tah na bránu a možná až příliš přiblblé finále. Jako přímočará pocta akčním béčkům však Road House jakž takž funguje.
Největší předností filmu (kromě skvělých hereckých výkonů Jakea Gyllenhaala a Conora McGregora) jsou skvěle promyšlené a choreograficky velmi zvládnuté souboje. Doug Liman natočil svůj film jako kombinaci Hrozby smrti a Rychle a zběsile, to vše zabalené do efektních bojových scén jako z Mortal Kombatu. Je to svižné, brutální a dokonce i vtipné.
Dalton se vrací v trochu vynuceném comebacku a s tváří Jakea Gyllenhaala se snaží znovu brnkat stejnou akční písničku. Všechny propriety jsou tu, všichni se snaží, ale je z toho nakonec spíš rutinní remix, který potěší primárně fanoušky akčních béček s předvídatelnou zápletkou a včerejšími zlozvyky.
Hrozba smrti bohužel nedokáže efektně pracovat s jednoduchými pravidly a zákonitostmi daného žánru. Akční scény jsou nepřehledné a podivně stylizované, postavy nesympatické a děj překombinovaně hloupý. Potenciálně zábavný akční výplach, jenž mohl být efektní poctou, a zároveň modernizací starosvětských testosteronem našlapaných snímků, se tak s přibývající stopáží mění na unylou a smysl postrádající podívanou. Vedle ní působí vesměs průměrný originál z roku 1989 jako vrchol akčního žánru.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
