Polosvět

Zkrátka ve srovnání s Bělou je Mrázkův profil neosobní, o to více v něm přibývá dohadů, spekulací, politiky, konspiračních teorií a obecných úvah. Včetně nezodpovězených otázek, proč byli kriminalisté vyšetřující případ tenkrát nahrazeni útvarem pro organizovaný zločin pod záminkou, že prý falšují cestovní výkazy. Jenže bez odpovědi toho zůstává z „devadesátek“ daleko víc. Tím spíše člověk ocení i kontroverzní svědectví trestance, který svého tátu kmotra docela obyčejně miloval.

Druhá část věnovaná světským je divácky vděčnější, neboť se v ní dozvíme mnohem více osobních detailů ze života Antonína Běly a jeho rodiny. První část věnovaná vekslákům a Františku Mrázkovi je na tyto informace poměrně skoupá a tvůrci jako berličku využívají dohrávané pasáže. Druhým důvodem, proč je „Mrázkův“ díl méně divácký, je fakt, že i jeho zavraždění je opředeno většími spekulacemi.