55%
Na výstředním Mstiteli asi nejvíce oceňuji dvě věci. Že nemá potřebu být pro každého (což opravdu není) a že v jednotlivých scénách a i jako celek budí dojem díla, které je takové, jaké ho jeho autoři (zřejmě) chtěli mít. A to sice v lecčem bizarní a odvázaný, ale současně s alespoň rámcově hmatatelným vnitřním řádem, takže divák nemá většinu rozumné devadesátiminutové stopáže problém se v ději orientovat a chápat ho.