Pod bodem mrazu

Pod bodem mrazu se v mnohém vymaňuje ze standardů hollywoodských filmů o soběstačných potíračích bezpráví. Především pak tím, že doprostřed vyřizování cizích účtů staví zcela kladnou postavu, jejíž optikou divák vnímá původní anonymní hrozbu i finální myšlenky a dilemata. A zatímco obrácení rolí a vytváření nepravděpodobných skupinek aktérů lze považovat za příjemné zpestření, snaha o morální přesah moc nefunguje a scénář, který se dlouho snaží být podvratně superchytrý, upadá do bídně gradovaného stereotypu. Sice se mi to příčí napsat, ale takový námět mohl být studnicí královské pokleslé zábavy, kdyby se zrodil v devadesátkách a hlavní roli si v něm zahrál třeba Jean-Claude Van Damme.