Nový Lví král přes počáteční agresivní útok na naše zorné pole popírá chabá očekávání a nabízí dobrodružné schéma klasických pohádek i biblických a shakespearovských inspirací. Putování do zaslíbené země po boku pozvolna znesvářených bratrů neprodává všechny potenciální nuance a emočně i hudebně za originálem zaostává, ale přece ho není složité následovat a prožít jeho akční, veselé i polidšťující chvíle.
Co se stane v momentě, kdy dojde na mix původního Lvího krále, Kmotra II a tvůrce filmů jako Moonlight A kdyby ulice Beale mohla mluvit? Vznikne film, který své odpůrce měl již v době oznámení. Zároveň jde ovšem o jeden z těch případů, kdy předběžný bojkot není na místě. Uznávanějších filmařů bude nejspíše pořád pro disneyovky tak trochu škoda, Mufasa: Lví král ovšem dokazuje, že i autorský režisér může do „celovečerní atrakce“ vložit čas sebe.
Mufasa: Lví král je nastavovanou, byť nepochybně velmi drahou kaší s jasně komerčním cílem vytřískat z obliby Lvího krále, co se dá. Sice může bavit malé děti, protože si logicky zamilují roztomilá lvíčata, ale rodičům ani starším dětem nejspíš mnoho zábavy nepřinese.
Je to vizuálně ohromující, ale příběhově nevyrovnaný pokus o rozšíření odkazu oblíbené postavy. Nabízí čistě teoreticky srdceryvné momenty a podívanou, ale ani si jich nevšimneme pod nánosem dalšího materiálu a zápletek. Mufasův životopis by vydal na celou encyklopedii, děje se tu toho strašně moc a skoro nic nás nakonec nezajímá, písně jsou nudné až zbytečné.
Mufasa: The Lion King trpí prokletím prequelů a tak moc se ve všech aspektech váže na to, co se děje po něm, že má problém stát samostatně. Místo fokusu na Mufasu je to spíše o tom, jak Mufasa potkal všechny postavy, které jsou později signifikantní v Simbově příběhu. A celé to ještě je rušené naprosto zbytečným vyprávěním a komentáři ze „současnosti“.
Nová verze klasické disneyovky o Lvím králi, který vyrostl z malého lvíčete v krále zvířat... moment! Nepsali jsme to samé už v recenzi na Lvího krále z roku 2019? Ano, psali. Je na tom hezky vidět, jak málo se Mufasa liší od Lvího krále – stejná zápletka, prakticky identičtí hrdinové, totožné prostředí, vše je zkrátka na tom samém místě jako v hrané verzi původního kultovního animáku. Není to vyloženě negativum, ale jako pozitivum to také brát nelze. Mufasa je prostě Lví král a víc než recyklaci všeho funkčního z prvního dílu nečekejte.
Pochvalu zaslouží fotorealistická animace, která je znovu podařená a nabízí úžasné scenerie, od říčních peřejí a vodopádů, přes skaliska a savanu až po rokle a jeskynní scény. Podívanou ale bohužel kazí – odhlédnuto od bezradného scénáře - písně, jež vždy patřily k přednostem těchto lvích příběhů, a Hans Zimmer a Elton John si za ně právem odnesli Oscary.
V případě, že by studio Disney opravdu tolik trvalo na odvyprávění tohoto „zásadního” příběhu, mohlo zvolit lepší alternativu formátu. Dvouhodinový film je v první řadě náročná investice pro rodiny s dětmi, které jednoduše pozornost tak dlouho neudrží, čest výjimkám. Za druhé je to příběh vyplněný zbytnými informacemi a není kompaktní tak, jak by v tomto případě měl být.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
