Filmy27. 4. 2024
Russell Crowe si bude zase zahrávat s ďáblem. Posedlá hvězda Gladiátora řádí v děsivém traileruZajímavosti 22
- Nejméně dvakrát ve filmu někdo mluví o "gulagu" jako o nejhorším výsledku Grevillovy mise. Slovo "gulag" získalo mezinárodní věhlas vydáním Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna v roce 1973. Nebo příběhu Kurýr v situovaném v roce 1962.
- Ve filmu je Penkovskij svědkem popravy plukovníka Popova. To je sice sporné, ale Popov byl popraven v lednu 1960. První scény filmu se odehrávají v srpnu.
- Slovo "gulag" se do angličtiny dostalo až v polovině 70. let.
- Na panoramatickém záběru Moskvy kráčí Wynne po nábřeží naproti budově ministerstva obrany. Přestože byla postavena v roce 1951, je vidět přístavba z konce roku 2014 s dvouhlavými orly na vlysech. V sovětských dobách byli dvouhlaví orli symbolem carismu a v žádném případě se nesměli objevit na oficiální budově v centru Moskvy.
- Wynne nastupuje do letounu BEA Vickers Viscount, kterým cestuje do Moskvy a zpět. Viscount (který není nikdy viděn letět) neměl dostatečný dolet pro tuto cestu; v letech 1961-62 byla pravidelná linka BEA do Moskvy provozována letadlem De Havilland Comet 4. IWM Duxford má Viscount ve zbarvení BEA, ale Comet 4 ve zbarvení BEA se nedochoval.
- Když Wynne navštíví Moskvu, hotel se jmenuje "Vitalij", což je ruské mužské jméno. V 60. letech 20. století v Moskvě žádný takový hotel nebyl. Tehdejší pojmenovací konvence by existenci takového hotelu neumožňovala. Navíc cizinec, který navštívil Moskvu, by se ubytoval jen v několika hotelech, například "Rossia", "Metropol" a "Ukrajina" - všechny zastřešovala státní společnost "Intourist" (což je v podstatě ruská zkratka pro "zahraniční turista").
- Když se Greville v letadle snaží naposledy opustit Sovětský svaz, z okénka vidí, jak vedle letadla zastavuje tmavé auto. Zřejmě přijela policie, KGB nebo GRU. Vůz je snadno rozpoznatelný jako Bedford model CA anglické výroby (1952-1969). Není věrohodné, že sovětské orgány používají tento typ vozidla.
- Příběh se odehrává v průběhu čtyř let. Grevillův syn Andrew však během období (cca 10-14 let), kdy by vstupoval do puberty, vůbec nevyroste ani se nezmění.
- Film si dává záležet na tom, aby Grevillea vykreslil jako pouhého kurýra, který se nepodíval na dokumenty, jež doručoval. Přesto, když mu jeho nadřízení řeknou, že skončil, zeptá se na situaci na Kubě, o které nemohl vědět. A to ještě předtím, než se situace dostala na veřejnost.
- Všechny hlavní postavy Greville Wynne (včetně manželky a syna), Olev 'Alex' Penkovsky a Arthur Temple 'Dickie' Franks z MI6 jsou skutečné osoby. Postava Emily Donovanové v podání Rachel Brosnahan je však fiktivní.
- Když režisér Dominic Cooke četl scénář, představoval si, že Grevillea Wynna hraje Benedict Cumberbatch. Několikrát spolu pracovali na divadle a v televizním seriálu BBC The Hollow Crown (2012), natočeném podle Shakespearových historických her, kde Cumberbatch hrál krále Richarda III. Scenárista Tom O'Connor a producent Ben Pugh také doufali, že Cooke navrhne Cumberbatche. "Scénář na mě vyskočil," řekl Cooke. "Bylo to tak dobře napsané a napínavé dílo o skvělém příběhu, o kterém jsem toho moc nevěděl." Pugh řekl: "Když Dominic nastoupil na palubu, udělal s Tomem malou pasáž scénáře a pak to šlo rovnou k Benedictovi."
- Dne 16. října 1962 byly prezidentu Johnu F. Kennedymu předány výškové fotografie pořízené z letounů U-2 letících nad Kubou, které ukazovaly sovětské vojáky, jak na ostrově staví rakety s jadernými zbraněmi. Spojené státy dostaly tip, že Sovětský svaz umísťuje na karibský ostrov jaderné hlavice. V době kubánské krize se svět ocitl na pokraji jaderné války.
- Herec Vladimir Čuprikov hraje Nikitu Chruščova ve filmu a televizi již počtvrté, mimo jiné ve filmech Messing (2009), Gagarin, Pervyj v kosmu (2013) a Diplomatická situace (2019).
- Oleg chtěl uprchnout ze Sovětského svazu do Spojených států a žít v Montaně jako kovboj. Postava Sama Neilla Borodina ve filmu Hon na Rudý říjen (1990), také přebíhala ze SSSR do Spojených států a také si přála žít v Montaně jako kovboj. Tento film zachycuje listopad 1984, tedy poslední roky před rozpadem SSSR.
- Hvězda Benedict Cumberbatch řekl: "Cooke za mnou přišel, aby se se mnou o roli a projektu poradil. Samozřejmě jsem s ním chtěl znovu pracovat." Cumberbatche zaujal Greville Wynne. Řekl: "Zaujal mě oblouk, kterým postava prošla. Jak naše rozhovory pokračovaly, řekl jsem: "Rád bych proces rozšířil tím, že bych se podílel na produkci s [naší produkční společností] SunnyMarch, společně s mým producentským partnerem Adamem Acklandem.""
- Podle přídavného DVD "The Making of The Courier" byla agentka CIA Emily Donovan fiktivní postavou.
- Po prezidentských volbách v roce 2016 ve Spojených státech se scenárista Tom O'Connor velmi zajímal o historii ruské špionáže v Americe. Řekl: "Začal jsem číst historické knihy. Oleg Penkovskij, kterého ve filmu hraje Merab Ninidze, je legendární zdroj, který měli Američané v Sovětském svazu. V jedné knize se píše, že kontaktem Olega Penkovského byl britský civilista Greville Wynne. V tu chvíli mi naskočila scénáristická čepice."
- Třetí film Benedicta Cumberbatche o britské rozvědce a druhý z těchto filmů, který se odehrává v době studené války. Předtím se objevil ve filmech Tinker Tailor Soldier Spy (2011) a The Imitation Game (2014).
- Společnost FilmNation vzala zabalený film v roce 2018 do Cannes, kde se setkal s nadšením. "Přijetí bylo velmi zdravé, protože se jedná o špionážní film, u kterého bylo cítit, že má co nového a aktuálního říct," řekl producent Ben Browning. "Existuje dlouhá historie úspěšných velkých thrillerů z období studené války, rozdíl zde je v tom, že spíše než o nevyzpytatelných lidech s nevyzpytatelnými motivy má film jasné emocionální jádro a v podstatě je o vztahu dvou mužů, kteří udělali něco mimořádného."
- Scénárista Tom O'Connor dal dohromady příběh z různých zdrojů, napsal předlohu a rozeslal ji produkčním společnostem. Dostal se na stůl Benu Pughovi z produkční společnosti 42, který okamžitě věděl, že chce film produkovat. "Takový film jsem chtěl natočit už dlouho," řekl Pugh. "Miluji toto období. Líbila se mi představa obyčejného chlápka uprostřed toho světa se všemi těmi napínavými prvky a obrovským globálním politickým pozadím, zatímco jde o něj a jeho rodinu, a on se nakonec snaží zachránit svět."
- Greville Wynne napsal autobiografii, která poprvé vyšla v roce 1967 pod názvem "Muž z Moskvy: Wynne a Penkovskij". Příběh byl později adaptován pro televizi BBC pod názvem The Man from Moscow (1985). Scénárista Tom O'Connor si však byl vědom, že věrohodnost této knihy byla zpochybněna. O'Connor uvedl: "Četl jsem několik lidí, kteří bod po bodu diskreditovali věci, o nichž Wynne tvrdil, že se staly, a argumentovali tím, že nemohly být skutečné."
- Scénárista Tom O'Connor si o Grevillu Wynneovi a Olegu Penkovském zjistil co nejvíce. Jejich vztah je zmíněn v několika knihách, ale jen útržkovitě. "Je toho dost, abychom pochopili základy," prohlásil O'Connor. "Spousta událostí byla a zůstává utajena, a tak někdy bylo obtížné zjistit, co přesně se stalo, protože obě strany aktivně šíří dezinformace. Lidé nechtějí mít nutně všechno na záznamu."
