Ratchedová jistě představuje řemeslně bezchybný prototyp netflixovského originálu, na který se moc pěkně kouká a dokonce překvapí místy nepřístupným temným obsahem. Tematická temnota je ale necitlivě vyvažována barevným, jakkoli líbivým vizuálem, a přehnaně vykonstruovanými pohyby lidských figurek po motivační šachovnici. Pokud čekáte něco ve stylu psychologicky vybroušeného Přeletu, jste na špatné adrese.
Ratchedová je spíše působivý herecký koncert většiny zúčastněných než zásadní seriálový milník, který by si bez problému obhájil svou existenci. Díky právě zmíněným hereckým koncertům, překrásnému vizuálnímu pojetí a především pořád funkčnímu vyprávění napříč epizodami je to pořád fajn záležitost. Druhá série má ale potenciál překvapit a být ještě něčím víc, otázka ovšem je zda je to v rámci rozdaných karet ještě vůbec možné.
Ratched je tedy po dvou epizodách po řemeslné a vizuální stránce rozhodně nadprůměrnou podívanou a dovedu si představit, že mnoho fanoušků oceňované scenárista a režiséra bude zase spokojeno. Mně už se však tento Murphyho styl začíná asi trochu přejídat a obávám se, že tato látka by se bez něj klidně obešla.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
