Lulu Wang se tímto pravděpodobně posune mezi nejžádanější ženské režisérky a osobně jsem zvědavý, jestli natolik osobně a láskyplně přistoupí i k budoucím pracovním nabídkám. Lhát se sice nemá, ale v tomto stylu je libo malou lež podávat pravidelně.
Pozitivní na tomto filmu je postava babičky a občasný zajímavý a občasný méně předvídatelný střípek toho, jak to chodí v Číně a mezi Číňany. Ale opravdu jen velmi občasný - většina filmu se odehrává v interiérech, bez jiných postav, takže nemáme možnost nějak zajímavěji poznat, jak to v současné Číně funguje.
Tematická pochmurnost samotného příběhu z filmu nedělá truchlivé drama, situace ve filmu vyvolávají nespočet komediálních momentů, ať už se jedná o samotnou Nai Nai, která se místo odpočinku vměšuje do organizování svatby, či interakce novomanželů, kteří se sotva poznali. Stejně tak Awkwafina využívá svých zkušeností z předcházejících komediálních rolí a absurdita vznikajících okolností dává příběhu spád a nadhled.
Samozřejmost, s níž babiččina sestra odkládá vlastní život „na pak“, protože teď musí být s ní. Billino prozření o tom, že jedna věc je odjet v dětství, na které se krásně vzpomíná, ale něco úplně jiného se vrátit, znovu to všechno začít poznávat a pak to zase opustit, protože „doma“ už je na druhém konci světa. To všechno jsou velmi silné a aktuální myšlenky, civilně a působivě vyjádřené jak v režii, tak v hereckých výkonech.
Dospělý a citlivý pohled na kulturní vykořeněnost a morální dilemata, které s sebou takový život přináší. Autorka Lulu Wang nikam nespěchá a s akurátní melancholií vykresluje portrét jedné rodiny, blízké i vzdálené zároveň.
Malá lež je milý a snadno přístupný film, plný rodinných emocí. Především je ale oslavou všech babiček, které si s námi v dětství hrály, vařily nám jídla, jejichž chuť už navždy budeme považovat za tu nejlepší a hlavně vás zahrnuly láskou, kterou si v sobě poneseme celý život. Malá lež je čistá podoba nenásilné evokace prarodičovské lásky.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
