Naštěstí však neschází to podstatné, tedy smích. Pro „sklepáky“ stále platí, že móda korektnosti je míjí, tudíž formulují přesně a přímo. Včetně názorného popisu představení, v jehož rámci „každý na scéně vypil tak čtvrt litru tvrdýho a končilo to špatně“...
Převládá ale to zdánlivě nevkusné pozlátko, které soubor přetaví v dokonalý estetický kýč. A navíc přidá jedno moudro, které by měl člověk nosit pořád v hlavě a srdci: "Nebojte se ztrapnit". Ve filmu o tom ostatně ještě před Divadlem Sklep přemýšlel Miloš Forman.
Několikrát opakovaná věta o tom, že Sklep nebral totalitní režim na vědomí, je ale nadsázka, která neobstojí, protože sklepácký humor vycházel právě z umění ukázat normalizační skutečnost v její totální absurditě.
Musíme se tak smířit s tím, že tohle je především promo partičky se skvělou minulostí a skomírající současností, nikoli investigativní pohled klíčovou dírkou. Větší (sebe)kritičnost ve snímku citelně chybí, ale nutno na rovinu přiznat, že to ani nebylo cílem.
Člověk, který nezná tvorbu Divadla Sklep, získá po zhlédnutí dokumentu poměrně rozsáhlé povědomí o tom, kdo tito lidé jsou a čím se zabývají. Na druhé straně skalní fanoušky nepřekvapí četné ukázky z divadelních představení a filmů, ale jistě ocení „pohled do zákulisí“.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
