martin-mickey-stusak
28 443 bodů •
8
Duch války. Co si pod tím představit? S takovou myšlenkou si pohrál ruský romanopisec Ilya Boyashov ve svém literárním románu 'Bělyj tigr', který svou filosofií předčil danou myšlenku svou poplatností v každé době. Příběh se odehrává na sklonku druhé světové války, ve kterém je hlavním válečným hrdinou tankista Naydenov, který byl po bitvě nalezen v tanku popálený na devadesáti procentech těla. K překvapení všech, přežil a vrátil se do služby. Nezná své jméno, nepamatuje si minulost, ale získá úžasnou schopnost porozumět řeči tanků. Jeho úhlavním nepřítelem je německý bílý tank, který se zázračně v bitvě objeví, nemilosrdně likviduje své nepřátele a zase jako duch zmizí. A nikdo neví jak a kam. A tak se stalo, že o tomto tanku vznikla legenda, které však málokdo věří. Přesto sovětské velení rozhodne vytvořit speciální tank model T-34 a předá ho Naydenovi, který jako jediný si je jistý, že nepolapitelný německý tank existuje. A tak jako jediný, v nepochopení ostatních, je rozhodnut Bílého tygra za každou cenu zničit neboť je ztělesněním války, její hrůzy a krve. Z toho vyniká mystická myšlenka, že znovuzrozený Naydenov a bílý německý tank nejsou výtvorem člověka, ale samotné války. Lov s mystickou příšerou tak začne. Kdo vyhraje? A lze vůbec nad takovým tankem vyhrál? To je právě to oč tu běží. Nadčasová rozprava se odehraje v závěru filmu, kde se odehraje filozofický dialog mezi kontrarozvědným důstojníkem a Naydenovem. Důstojník chce aby šel Naydenov domů, že válka skončila. Naydenov však nesouhlasí. Skutečná válka neskončí, dokud nebude Bílý tygr zničen. Ten se jen schovává a zotavuje se. Věří že přijde doba, kdy se zase objeví. Za pozornost nejvíce na celém filmu stojí závěrečná scéna, ve které vystupuje samotný Hitler se svým monologem směřující k tajemné postavě. Začíná myšlenkou, že on a Německo budou od nynějška považováni za příšery, pokračuje narážkou na ničení Židů a útok na Rusko, které bylo pouze realizací toho, co celá Evropa tiše chtěla, což nikdy nedokázala přiznat. Ve finále končí tím, že válka nemá začátek ani konec. A je to ovlivněno tím, že je to přirozená lidská politika. Takže další obyčejný ruský válečný film? Tak to ani omylem. Svojí myšlenkou zasahuje i do dnešní doby, právě k postavení evropských států k Rusku. Po výpravné stránce se však snímek od starších ruských válečných filmových počinů ničím vymaňuje. Takový realismus prostředí se od jiných světových tvůrců prostě nevidí. Příběh je vytvořen značně jednoduše a dalo by se říci až moc, neboť právě dané myšlenkové koncepce si málokdo všimne. Ani ta mystická atmosféra moc nevynikne. Snímek však právě svou myšlenkovou hodnotou stojí za pozornost. Její výpověď je k zamyšlení víc, než se zdá.
