Recenze filmu Snowden

Joseph Gordon-Levitt v titulní roli je spíše dojemný než průkazný, proti Muži na laně, jímž doslova protančil, jako by ztratil polovinu energie, což však plyne ze způsobu, jakým jeho hrdinu scénář pojímá.

Když k tomu připočtu skutečnost, že film není ani zdaleka tak provokativní, jak jsme u Stonea byli zvyklí v minulých desetiletích, nabízí se otázka, proč vlastně vznikl a co by měl divákovi dát. Jestli má jít o základní informatický kurz o Snowdenovi pro mládež, která je líná číst, a mírné pokárání americké vlády, pak se výsledek podařil.

Snowden je film, který otevřeně ukazuje bezohlednost dnešní doby a to, jak všichni lžou. Včetně médií a agentur, které by měly být považovanány za naprosto důvěryhodné a jejich skutky a počínání v kladném slova smyslu nezpochybnitelné. Nutno tedy dodat, že Edward Snowden je sice hlavní postavou, ale tento film rozhodně není tak docela o něm.

Snowden je thriller s výbornou režií, hereckými výkony i hudbou a s pravděpodobně nejlepšími dialogy i monology, jaké jsem v poslední době slyšel.

Snowden určitě není nejkontroverznější film roku (což kdysi u Stonea bylo téměř pravidlem), ale je to poctivě odtočený životopis, který se (na rozdíl od tematicky spřízněného filmu WikiLeaks) neutápí v přemíře informací, ale odpovídá především na dvě otázky – kdo byl Edward Snowden a proč udělal to, co udělal.

Vstup skutečného Edwarda Snowdena do závěru snímku, a tedy jeho plné posvěcení filmu, je sice možná působivé, ale přesto si ho Stone mohl – stejně jako trochu nadbytečnou míru patosu – odpustit. To, co se v celém filmu odehrává společně s rámcem, který tvoří Snowdenův rozhovor s novináři v hongkongském hotelu, je dostatečně výmluvné.

Příběh Snowdena má v Americe možná příchuť jistého tabu, ale tenhle snímek má potenciál to změnit. Ve výsledku jde o klasickou a divácky přístupnou hollywoodskou story o výhře jedince nad systémem, která by se dobře vyjímala třeba ve filmografii takového Miloše Formana.

Chtěl natočit příběh lidového hrdiny v podobě, která odpovídá jeho vlastní zkušenosti. A to se mu neoddiskutovatelně podařilo. Ostatně názory podávané ve filmu skutečný Snowden posvětil nejen slovem, ale i svou účastí v závěru, která z filmu činí pomyslný pamflet snowdenovských idejí.