martin-mickey-stusak
28 455 bodů •
7.5
Tentokrát se necestuje do středu světa, ale časem do budoucnosti, avšak ve výsledku jakoby to bylo dohromady jedno. Dějová šablona je vždy stejná. Tentokrát tu máme příběh z pera H.G. Wellse o stroji času umožňující v čase cestovat tam i zpět. Do minulosti i do budoucnosti. A protože se to, ostatně jako obvykle, odehrává ve viktoriánské době, místní vědečtí gentlemani tomu samozřejmě ani za mák nevěří. Sám strůjce se tedy vydá na cestu sám a nestačí se divit. A my diváci také. Viditelně opět nízkorozpočtový počin, prý na svou dobu něco kolem 830 000 dolarů, avšak povedla se tak ambiciózní inscenace, že se snímek stal klasikou svého žánru. Vlivem své doby vzniku snad nepřekvapí, že nechybí, v rámci cestovatelského dobrodružství, ani scéna o jaderném poplachu s následnou jadernou zkázou. Něco takového prostě nikde nesmělo chybět a to i kdyby se mělo jednat jen o pouhou zmínku. Každopádně, jak už to taktéž většinou v námětech o budoucnosti lidstva bývá, se jedná o zkázu lidstva, ve které přeživší žijí v podivné komunitě, kterou ovládá, v tomto případě, monstrózní troglodytská rasa mutantů. Následné dění je už skutečně jak u výše zmíněného příběhu o cestě do středu Země. Snímek svým způsobem impozantní nejen v oblasti ryze technických vizuálních efektů. Výrazné pastelové barvy tomu hodně přidávají a zcela jednoduchý scénář, nevyžadující lecjaké herecké výkony, po divácké stránce slibuje si snímek užít, aniž by se muselo u toho přemýšlet. A jak už to u H.G. Wellese bývá, příběh má v sobě moralizační nádech, čehož si mnohý divák, obzvlášť v dnešní době, nevšimne.
