martin-mickey-stusak
28 434 bodů •
5
Filmový epos trvající přes tři hodiny vypráví o snaze zvítězit ve druhé světové válce z pohledu japonské armády, ve kterém má hlavní slovo generál Takijiro Onishi se svou odpovědnosti za válečnou taktiku kamikaze. Filmový příběh doplněný reálnými dobovými záběry spíše vypadá jako hraný dokument, pojednávající o zajímavostech válečných skutků, než o nějaký dobrodružně válečný koncept. Co se týče generála Onishiho, dozvíme například jaká byla jeho pozice ve válce, jak reagoval na aktuální dění, až po jeho sebevražedný skon po kapitulaci Japonska. Dozvíme se také, jak na kamikaze reagovala armáda, a to především ti, kterých se to týkalo a také co na to jejich rodiny. Dozvíme se tak myšlenky japonských vůdců, poznáme jistý vojenský fanatismus a emoční stránku beznaděje. Technická a scenáristická stránka snímku hodně připomíná podobné politické filmové počiny Sovětského svazu. Je tu spousta dlouhých dialogu nikam děj neposouvající a spíše budící doslova až vražednou nudu. Zkrátka a dobře, velmi často by nejraději spáchal harakiri samotný divák, aby se něčemu takovému vyhnul. Každopádně se tvůrci na tuto válku dívají z tragického hlediska právě s ohledem na vojáky, kteří letěli do boje pouze s cílem zemřít za svojí vlast. V rámci patřičných emocí samozřejmě také nechybí ani nějaká ta romance, aby tragičnosti bylo dokonáno na své intenzitě. Snímek je tedy poskládán především z konverzačních scén, z nichž mnohé by tu být ani nemusely. Lidově řečeno, jen se žvaní a nikam dát to nevede. Každopádně takovýchto filmů pojednávající válečné události z japonské strany zase není tolik k vidění, takže ke zhlédnutí takovýto snímek lze doporučit, jen je potřeba se patřičně obrnit.
Á, kessen kókútai
Father of the Kamikaze
