Závěrečná půl hodinka ve mě vyvolala strašnou melancholii. Nejdříve jsem plakal štěstím a následně jsem se utápěl ve smutku. Konec je opravdu geniální ale jakmile si uvědomíte že natolik chápavá a milující žena jako Celine je velikou vzácností a je více pravděpodobné vyhrát ve sportce třikrát po sobě než se setkat s takovým drahokamem mezi ženami, upadnete do hluboké deprese. Trilogie ve mě zanechala krásné vzpomínky které si nepřeji nikdy zapomenout i přes jejich bodavé účinky na srdci.
