Pamatuju si tenhle film z dětství a vím, že jsem ho celý probrečela. Proč taky ne, námět je neuvěřitelně dojemný a přidá-li se k tomu tak citlivá duše, jako jsem já, je jasné, jak to dopadne. :D Rambo byl neuvěřitelný sympaťák (tak skvělého psa jsem vždycky chtěla, než jsem si uvědomila, že podobně moudrého pejska mám. Možná i proto jsem si ho tak zamilovala, připomínal mi moji čubičku :)). Nedávno jsem se na film podívala znovu. S tím, že už jsem přece za hranicí dospělosti a jen tak něco mě nerozbrečí... A dopadlo to stejně, jako dřív. Tenhle příběh je prostě moje srdcovka. :)
